Sdílejte dobrou praxi

Vaše dobrá praxe *
Název vaší organizace
Jméno a příjmení *
E-mail *

Obsah

Český nadační kodex je soubor doporučení pro dobrou správu nadací a nadačních fondů.

Kodex je veden snahou poskytovat nadacím podporu při naplňování jejich veřejně prospěšných účelů a směřuje k posílení jejich dobré správy, řádného řízení, transparentnosti a odpovědnosti. Český nadační kodex přináší systematicky uspořádané myšlenky a náměty, chce přispívat k vytváření a šíření dobré praxe v české nadační sféře, tj. usnadnit život existujícím nadacím a nadačním fondům a zároveň být oporou nově vznikajícím organizacím.

Preambule

My, zástupci spolupracujících nadací a spoluautoři Českého nadačního kodexu,
si uvědomujeme význam nezávislé filantropie, tedy filantropických institucí jako jsou především nadace soukromého práva, které nezávisle na státu poskytují vizi a hlas novým sociálním tématům, pomoc znevýhodněným, opomíjeným či marginalizovaným skupinám a podporu řady vzdělávacích, kulturních, vědeckých a dalších dobročinných aktivit. Nadace přitom nedublují ani nenahrazují nástroje státní politiky, ale tyto doplňují a usměrňují díky odlišné perspektivě založené na soukromé iniciativě. Jako takové pak představují jeden ze základních stavebních prvků svobodné a prosperující občanské společnosti.

Iniciovali jsme vznik Českého nadačního kodexu (dále také jen “kodex”), abychom poskytli podporu českým nadacím při plnění jejich poslání formou nezávazných doporučení a příkladů osvědčené praxe, které mohou posílit integritu, kvalitu a transparentnost nadačního sektoru v České republice.

Český nadační kodex přináší systematicky uspořádané myšlenky a náměty, chce přispívat k vytváření a šíření dobré praxe v české nadační sféře, tj. usnadnit život existujícím nadacím a nadačním fondům a zároveň být oporou nově vznikajícím organizacím.

Český nadační kodex může být nástrojem samoregulace uvnitř nadačního sektoru, souborem principů a právně nezávazných doporučení, který přihlíží k českému prostředí, ale je též inspirován zahraničními příklady (jako je např. Swiss Foundation Code).

Český nadační kodex je formulován v souladu s platným právem. Principy, na kterých je vystavěn, jsou osvědčeny dlouhodobou českou i zahraniční nadační praxí. Aby konkrétní doporučení odpovídala neustále se vyvíjejícímu „světu“, je vhodné je pravidelně revidovat a aktualizovat. Jsme proto připraveni v budoucnu shodně spolupracovat i na pozdějších aktualizacích tohoto kodexu.

Český nadační kodex je vystavěn na čtyřech základních principech dobré správy (viz níže), které vytvářejí základní rámec pro nadační práci. Tyto principy působí komplementárně, po celou dobu existence nadace a je třeba je chápat ve vzájemné souvislosti. Principy dobré správy jsou dále zpracovány ve formě jednotlivých doporučení.

Český nadační kodex slouží jako orientační rámec pro všechny typy a velikosti veřejně prospěšných nadací a přiměřeně také všechny podoby nadačních fondů. Nadace, které v jejich duchu fungují, naplňují požadavky na řádnou správu nadací.

Nadace se mohou hlásit k dodržování principů Českého nadačního kodexu a řídit se v něm formulovanými doporučeními, při plném uznání jedinečnosti vůle zakladatelů, rozmanitosti uvnitř nadačního sektoru a respektu k různosti forem dosahování nadačních účelů.

Specifické faktory, jako jsou velikost a typ organizace nebo region, ve kterém působí, mohou ovlivnit rozhodnutí nadace, která se jinak k dodržování principů Českého nadačního kodexu hlásí, nepřijmout některá konkrétní doporučení za své a vydat se vlastní cestou. Zakladatelé či správní rady by nicméně měli přemýšlet (a umět sami sobě vysvětlit), proč určité doporučení není v jejich konkrétním kontextu použitelné.

Český nadační kodex nemá ambici plně reflektovat určitá specifika nadačních fondů, nicméně pro veřejně prospěšné nadační fondy bude většina jeho principů přiměřeně (s přihlédnutím k jejich účelu, délce trvání i absenci nadačního kapitálu) aplikovatelná.

Principy

Kodex dobré správy nadací spočívá na níže uvedených principech.

Princip 1: Služba účelu

Účel je ohnisko dění uvnitř i vně nadace. Nadace jej naplňuje co nejefektivněji.

  • Veškerá činnost nadace směřuje k realizaci vize zakladatele vyjádřené v nadační listině především vymezením účelu nadace.
  • Orgány nadace mají povinnost „služby účelu“. Účelem se řídí po celou dobu existence nadace, při správě majetku, grantování, či jakékoliv další související aktivitě.
  • Správní rada jako řídící orgán nadace má povinnost jednat v souladu s etickými standardy a zajistit v kontextu účelu nadace co nejefektivnější dosahování účelu a optimalizaci dopadů.
  • Správní rada stanoví v souladu s účelem nadace své strategické cíle a zajišťuje, aby mu odpovídaly též veškeré programy a další činnost nadace.

Princip 2: Kontrola a rovnováha

Nadace realizuje vhodná organizační opatření k zajištění rovnováhy mezi řízením a kontrolou všech klíčových rozhodnutí a procesů.

  • Nadace nemá vlastníky, členy ani akcionáře. Nikomu nepatří, resp. patří „sama sobě“. Proto musí převzít odpovědnost za nezbytné oddělení kompetencí.
  • Nezastupitelnou a nejdůležitější roli v nadaci sehrává její správní rada. Pozici správní rady částečně vyvažuje vnitřní orgán kontroly/dohledu – dozorčí rada (popř. revizor), která dohlíží nad řádným fungováním a dodržováním nastavených vnitřních procesů.
  • Členství v orgánech nadace je pravidelně obměňováno podle předem stanovených pravidel. Existují jasně formulované zásady pro řešení střetu zájmů členů orgánů, jakož i další pravidla pro výkon funkce, vč. pravidel pro odměňování.

Princip 3: Transparentnost

Nadace udržuje vysokou míru transparentnosti, pokud jde o její základní principy fungování, účel, strukturu i její činnosti.

  • Svojí transparentností zvyšuje nadace svou důvěryhodnost a legitimitu při realizaci svého účelu.
  • Transparentnost umožňuje snazší dialog s různými aktéry, zejména s příjemci podpory na straně jedné a dárci na straně druhé.
  • Správní rada odpovídá za řádné informování veřejnosti o aktivitách nadace.

Princip 4: Společenská odpovědnost

Nadace se kontinuálně rozvíjí po celou dobu svého působení.

  • Nadace nefungují ve vzduchoprázdnu, ale jsou součástí společnosti, na kterou se snaží působit a obohacovat její fungování.
  • Nadace vytváří svou vnitřní organizaci a své aktivity s ohledem na zákonné požadavky každé země, ve které působí (dopadají na ni nejen pravidla regulující nadace ale také pravidla vycházející z veřejnoprávních předpisů, např. legislativa proti praní špinavých peněz, či na ochranu osobních údajů).
  • Koncept společenské odpovědnosti představuje také určitý etický závazek nadace chovat se vůči společnosti i přírodě odpovědně. Společensky odpovědná nadace sleduje cíle udržitelné společnosti. Nadace zajišťuje rovné zacházení a předchází jakýmkoli formám diskriminace v rámci jejího managementu, členů volených orgánů, zaměstnanců i partnerů.

1. Založení a vznik nadace

Základní konstitutivní prvky nadace tvoří (i) majetek do ní vkládaný, aby jí byl spravován za určitým (ii) účelem s využitím (iii) vnitřní organizační struktury tvořené jejími orgány. Tyto základní prvky stanoví zakladatel při jejím založení. Po svém vzniku však představuje nadace samostatnou osobu oddělenou od volní i majetkové sféry svého zakladatele. Zákonná práva zakladatele ve vztahu k nadaci jsou omezená, záleží však na zakladateli, v jakém rozsahu se případně rozhodne autonomii nadace omezit tím, že vyhradí sobě nebo jinému některá dodatečná práva zasahovat do jejího řízení.

1.1 Výchozí úvahy

Důvodem pro rozhodnutí založit filantropickou nadaci je záměr zakladatele vytvořit institucionální nástroj podpory určitých veřejně prospěšných činností nebo osob. V této souvislosti by měl zakladatel zvláště zvážit též následující otázky:

  •  Existuje konkrétní společenská potřeba jím zamýšlené podpory?
  • Nemůže být lépe dosaženo srovnatelného efektu jinak než založením nadace?
  • Je nadace tou nejvhodnější právní formou?
  • Bude činnost nadace v žádoucím časovém horizontu udržitelná?
  • Jakou roli bude ve vztahu k nadaci v budoucnu hrát zakladatel, popř. jeho rodina?

Zakladatel by se měl pokusit co nejvíce konkretizovat aktivity nebo osoby, které má nadace podporovat, definovat konkrétní cíle takové podpory a zvážit jejich společenský přínos a potřebu. Měl by si měl ujasnit, čeho skutečně chce pomocí majetku vyčleněného do nadace dosáhnout, zda jsou jeho vize realistické, aby se vyvaroval pozdější frustrace, pokud vše nepůjde podle jeho původních představ.

Zakladatel by měl stanovit základní finanční strategii, především se ujistit, že existuje příznivý vztah mezi dostupnými zdroji a zamýšleným účelem a že bude účelu možné dosáhnout v předpokládaném časovém horizontu. S velkou obezřetností je nutné přistupovat k záměrům, jejichž cílů může být dosaženo jen v dlouhodobém horizontu, protože pro takto dlouhá časová období je zpravidla složité předvídat vývoj společenských vztahů i hospodářskou situaci nadace.

Zakládání nadace je projekt, u kterého je třeba počítat s nutností vynaložit značné množství energie, pozornosti, času a peněz. Pokud zakladatel zjistí společenskou potřebu, je vhodné udělat si představu o dalších aktérech v dané oblasti, resp. o tom, zda již není společenská potřeba dostatečně „pokryta“ jinými soukromými organizacemi nebo státem a kdo v dané oblasti hraje jakou roli. V některých situacích může být efektivnější přímá podpora již existující organizace než zakládání nové nadace.

Zakladatel tedy musí realisticky posoudit, zda má (nebo bude mít) dostatečný a využitelný majetek k realizaci zamýšleného účelu (nebo zda bude tento majetek v budoucnu k dispozici), ale také zda založení vlastní nadace má vůbec smysl. K založení nadace totiž existují různé alternativy: založení nadačního fondu, ustavení „dárcovského fondu“ u jiné nadace s garancí, že majetek vyčleněný do fondu bude plnit stanovený účel, darování vybrané organizaci formou tzv. impact investmentu či navázání spolupráce na bázi smlouvy s dalšími potenciálními „zakladateli“ nebo dalšími aktéry, vytvoření spolku, založení ústavu soukromého práva k provozování určité veřejně prospěšné služby apod.

V oblasti soukromé filantropie by se měl zakladatel ujistit, zda je nadace skutečně tou nejvhodnější právní formou. Lze zvážit flexibilnější nadační fond, pro účely veřejně nabízených služeb ústav, ale i dobročinný spolek. Při volbě právní formy bude záležet na řadě faktorů (právních i mimoprávních), které působí současně (a někdy i protikladně). Někdy roli sehrává i způsob a adekvátnost dohledu nad zvolenou právní formou (vnitřní dohled, audit, povinnost vypracovávání a publikace výroční zprávy atd.). Nezanedbatelnou (a často rozhodující) roli sehrávají ekonomické „ukazatele“, jako je nákladnost zřízení určité struktury/organizace, jakož i následné „provozní“ náklady spojené s její činností.

Zakladatel by si měl ujasnit, zda a jak hodlá na dosahování jím určeného účelu sám aktivně participovat (např. formou účasti ve správní nebo dozorčí radě), či zvolit formu, jak nadaci případně „monitorovat“ nebo za trvání svého života jinak ovlivňovat. Zakladatel může zapojit do těchto aktivit i svoji rodinu, potomky či jiné jemu blízké osoby. Naopak v jiných případech může být pro zakladatele významnou hodnotou právě plné osamostatnění nadace a její oddělení od vlivu jeho osobních a rodinných poměrů.

Autor komentáře: Kateřina Ronovská, Vlastimil Pihera, Jana Malá

Kateřina Ronovská, Vlastimil Pihera:

Pokud se zakladatel rozhodne pro založení vlastní nadace, je vhodné vyhledat osoby se zkušenostmi, které mohou sdílet dobrou praxi, jakož případně i nezávislé odborníky znalé prostředí nadací, popřípadě oblastí, do kterých má být nasměrována činnost nadace, neboť někdy je „ďábel skryt v detailu“. Předně by se mělo jednat o lidi, kteří se orientují v oblastech, které má nadace podporovat, a mohou posoudit, zda je zamýšlený projekt životaschopný. Pokud má nadace oslovovat dárce, měl by zakladatel konzultovat svůj záměr též s odborníky na fundraising.

Při výběru právní formy se nejčastěji rozvažuje mezi nadací a nadačním fondem. Významnou roli při tomto rozhodování může mít odlišný daňový režim. Pouze nadace totiž může mít svůj majetek v režimu tzv. nadační jistiny, přičemž výnosy nadace, která je veřejně prospěšným poplatníkem, z majetku vloženého do nadační jistiny a příjem z jeho prodeje jsou osvobozeny od daně z příjmů. Nadační jistinu samotnou však nadace může použít jen velmi omezeně a pouze pro financování nadačních příspěvků (nikoli za účelem financování provozu). Pokud tedy nadace bude dlouhodobě držet významný majetek, který ponese výnosy, může být vhodné zvolit právní formu nadace. V každém případě by ale měl zakladatel daňový režim budoucí fundace prodiskutovat s daňovými poradci.

Pro nadační fond mohou naopak svědčit jiné argumenty, např. nadační fond nemusí vytvářet dozorčí radu (postačí revizor), nemusí sestavovat výroční zprávu nebo sepisovat statut (byť je vhodné toto udělat dobrovolně) a vklad zakladatele může být i nižší než 500.000 Kč.

Petr Cabák, 3W Foundation:

Je dobré si uvědomit, že zakladatelé mají sice specifické postavení (a zakladatelská práva), ale nejsou vlastníci ani společníci. Je to určitá zvláštnost nadace, že nemá vlastníka, ale má účel. Nemá také ovládající osobu. To je rozdíl oproti obchodní korporaci, pro některé zakladatele to může být nové.

Pro některé zakladatele může být vhodné souběžně se založením nadace (pro veřejně prospěšný účel) hledat řešení také pro správu soukromého majetku (např. trust). Tyto dvě části se mohou vzájemně inspirovat a doplňovat. Některým zakladatelům se zase prolínání správy veřejně prospěšného a soukromého majetku jeví spíše jako problematické.

Po založení nadace budou zakladatelé patrně chtít zastávat funkci ve správní radě. Je důležité, aby zakladatelé pochopili, že jako členové správní rady již fungují vůči nadaci a majetku v jiné roli – již se jedná o správu cizího majetku. Pro některé zakladatele bývá tento posun obtížný a je dobré si tuto změnu své pozice vůči nadaci předem uvědomit.

1.2 Založení nadace

Podstatou založení nadace je stanovení základních právně-organizačních pravidel obsažených v nadační (zakládací) listině, jimiž se bude nadace řídit. V této souvislosti by měl zakladatel mít na paměti:

  • Zakladatel zakotví základní parametry fungování nadace (majetek, účel, organizace) v nadační listině a určí rámec pro její možné změny.
  • Zvláštní pozornost je třeba věnovat vymezení role zakladatele, především konkrétnímu určení jeho práv zasahovat přímo nebo nepřímo do řízení nadace. Zakladatel si může v nadační listině vymezit tzv. zakladatelská práva, která si vůči nadaci ponechá i po jejím vzniku, včetně práva nadační listinu měnit a upravovat, popřípadě může takové oprávnění svěřit třetí osobě či orgánu nadace.
  • Nadační listina by měla stanovit podmínky, za nichž lze její obsah měnit, se zvláštním zřetelem na možnosti změn účelu.
  • V souladu s nadační listinou vypracuje zakladatel nebo správní rada statut, popřípadě další vnitřní předpisy. 

Svoboda zakladatele/ky/ů založit nadaci (tzv. fundační svoboda) je garantována zákonem. Je projevem obecnější vlastnické svobody, tj. možnosti disponovat s vlastním majetkem (mezi živými i pro případ smrti) pro určitý, zde veřejně prospěšný účel. Tato svoboda znamená nejen možnost nadaci „přivést k životu“, ale rovněž určit v rámci zákonných limitů její účel a nastavit vnitřní strukturu. Svoboda zakladatele při zakládání nadace nicméně není bezbřehá; vyjádření jeho vůle v nadační listině musí odpovídat požadavkům dobrých mravů, veřejného pořádku a principu poctivosti.

Založení nadace

V prvé řadě se musí zakladatel rozhodnout, zda hodlá založit nadaci za trvání svého života (inter vivos), nebo až prostřednictvím závěti či v dědické smlouvě (mortis causa). Lze doporučit založení nadace již za trvání života. Umožňuje totiž zakladateli zažít fungování „té jeho nadace“, dává mu možnost „doladit“ ji, osobně nastartovat a podporovat. U nadací mortis causa je naopak velmi ztížena možnost nápravy případných nejasností, nesrovnalostí či opomenutí, které se projeví až po „ostrém startu“ nadace, kdy už není možnost se zakladatele na nic zeptat.

Zakladatel pravidelně vybaví nadaci pouze částí majetku; další vklady do nadace vyčleňuje/daruje následně – postupně či jednorázově. Běžný je i postup, že nadaci zakladatel ustanoví do pozice dědice nebo odkazovníka, což znamená, že po smrti zakladatele bude do nadace doplněn další majetek.

V úvahu přichází, aby nadační listina nadace založené a vzniklé za trvání života zakladatele obsahovala ustanovení, které určí, že se nadace aktivuje až okamžikem smrti zakladatele (je nicméně vhodné, aby alespoň minimální rozsah plnění registračních povinností, nastavení procesů, ustavení orgánů atd. proběhly již za života zakladatele, čímž se dá předejít řadě nedorozumění). Tento postup se však příliš nedoporučuje, neboť zejména v „kritické“ fázi, kterou představuje smrt zakladatele, hrozí nebezpečí, že nebude dosaženo účelu, jejž zakladatel zamýšlel (např. kvůli potížím při mezigeneračním předání majetku). Na samém počátku se navíc standardně určuje strategie nadace (včetně strategie investiční) a přijímají se další pro nadaci důležitá rozhodnutí. Taktéž úvahy o dlouhodobé správě nadačního majetku je vhodné činit (s ohledem na účel nadace) odděleně od úvah v rámci „rodinného“ majetku, který bývá spravován často méně konzervativně, než se standardně očekává u veřejně prospěšných nadací (pokud není zakladatelem stanoveno jinak).

K samotnému „aktu“ založení nadace dochází sepsáním nadační listiny, pro kterou občanský zákoník předepisuje formální (§ 309 odst. 4 obč. zák.) i obsahové požadavky (§ 310 obč. zák.). Nadační listina musí být sepsána ve formě veřejné listiny (notářského zápisu).

Účel nadace

Účel nadace je středobodem její existence. Každý zakladatel by si měl položit řadu otázek a hledat na ně odpovědi. Mezi tyto otázky patří například: Jaký je skutečný záměr/vize zakladatele? Jaké vize, představy, očekávání, motivy, cíle mají být v rámci vymezení účelu vyjádřeny a v jaké míře obecnosti/detailu? Po jak dlouhou dobu by měla nadace působit? Existuje předvídatelné riziko, že účel zastará, stane se nezákonným, nedosažitelným nebo „nemorálním“ v důsledku společenských, právních, technologických nebo jiných změn? Má nadační listina obsahovat více účelů, a jaká má být popřípadě jejich hierarchie? Jakým způsobem (jakými aktivitami) má být účel naplňován? Existují určité soukromoprávní, daňové či jiné veřejnoprávní limity, které je třeba při definici účelu zohlednit?

Účel by měl být dostatečně široký, aby nadaci umožňoval reagovat na pozdější změny, přitom by však měl by být jasný a přesný, avšak zase ne příliš obsáhlý nebo podrobný. Široce nastavený účel poskytuje orgánům nadace větší prostor pro vlastní úvahu při reakci na změnu okolností. Hrozí pak nicméně vyšší riziko, že dojde k odchýlení od vůle zakladatele. Podrobně vymezený účel může naopak pro nadaci přestavovat příliš těsný korzet, což může být kontraproduktivní.

Definice účelu v nadační listině může být „dovysvětlena“ v Preambuli nadační listiny, ve které může zakladatel vyjádřit svůj subjektivní pohled a důvody vedoucí k založení nadace. Ač má preambule pouze omezený normativní význam, z pohledu interpretace vůle zakladatele sehrává dominantní roli. Podobnou roli může hrát též listina přání (letter of wishes) sepsaná zakladatelem nebo podobný dokument osvětlující záměry zakladatele.

Možnost změny účelu?

České právo umožňuje zakladateli poměrně velkoryse stanovit, kdo, jakým způsobem a za jakých podmínek může rozhodnout o změně účelu nadace. Lze nicméně doporučit, aby zakladatel s touto možností pracoval pouze velmi restriktivně, neboť flexibilita v tomto ohledu může být spíše na překážku, neboť může vést k destabilizaci celé struktury a někdy i nedůvěryhodnosti v očích třetích osob.

Změna účelu může být naopak zakladatelem předvídána (přenastavení v určitém časovém horizontu) kvůli proměnám společnosti a možnosti zapojení „next generation“, která může mít odlišná východiska a priority.

Zakladatel může rovněž určit, že nadační účel je nezměnitelný. V takovém případě nemůže účel změnit ani soud, který je jinak k možnosti změny za určitých podmínek stanovených zákonem rovněž oprávněn.

Majetek nadace a životaschopnost nadace

Majetek nadace tvoří dvě základní složky: nadační jistina, která má zvláštní právní režim, a ostatní majetek. Je žádoucí, aby nadace nastavila udržitelný ekonomický model tak, aby existoval přiměřený poměr mezi disponibilním majetkem a majetkem v nadační jistině (generujícím příjmy) a rovněž mezi příjmy a výdaji na správu nadace a samotnou realizaci účelu nadace.

Nadace by měl být dostatečně majetkově vybavena, aby mohla pokrýt nejen své provozní náklady, ale zároveň mohla dostatečně efektivně dosahovat svého účelu. Pro udržitelné fungování nadace, která není „průtoková“ (financovaná zakladatelem průběžně), ale standardně spravuje svůj majetek, dává zpravidla smysl vybavit nadaci majetkem v objemu cca 200 milionů Kč a více.

Je třeba si uvědomit skutečné náklady spojené s fungováním nadace. A nenechat se zmást množstvím vynaloženého úsilí a práce zakladatelů v první fázi existence nadace. Když nadšení vyprchá, je nutné počítat s tím, že náklady se budou zvyšovat. Proto je vhodné mít rezervu na „zaplacení“ schopných lidí (které je třeba systematicky hledat od samého počátku) majících potenciál nadaci rozvíjet (směřujíce k profesionalizaci řízení nadace). To platí pro výkon funkcí členů volených orgánů, ale také pro pozice výkonného ředitele, účetní, PR specialistů, programových manažerů atd., a to v intencích tržních cen práce; jen tak lze dosáhnout žádoucího efektu.

Občanský zákoník požaduje minimální výši nadačního kapitálu (což je peněžní vyjádření nadační jistiny) ve výši 500 tisíc Kč. Nadace by však měla mít mnohem vyšší majetkové vybavení právě na „provoz“, a to i za předpokladu, že hodlá financovat své aktivity za pomoci fundraisingu. Každou situaci je nicméně třeba řešit případ od případu a pro nastavení udržitelného finančního modelu se vyplatí konzultace s odborníky.

Kateřina Ronovská, Masarykova univerzita a  Vlastimil Pihera, KŠB Institut:

Záleží vždy především na nastavení, které určil svým projevem vůle zakladatel. V dnešní době je patrné, že zakladatelé většinou chtějí něco jiného než konzervativní instituce vedené neaktivními „spícími správními radami“. Naopak, často směřují k podstatně „modernějšímu“ pojetí: promyšlené a odpovědné filantropii.

Je přirozené, že před založením nadace nebo na začátku života nadace nemají zakladatelé ve všem jasno, také se dá očekávat, že si na začátku budou chtít ponechat větší zakladatelská práva, ale po určitém čase a získání důvěry může být na místě z některých svých práv upouštět ve prospěch jiných osob nebo orgánů nadace. Pokud by nebylo možné měnit pravidla v nadační listině, mohla by nutnost domyslet veškeré detaily již před založením nadace celý proces ochromit. Na druhou stranu mohou mít zakladatelé (pro ochranu účelu nadace) zájem, aby po určité zkušební době (několik let trvající) byly zásadní změny v nadační listině (např. změny účelu) vyloučeny.

České právo přiznává zakladateli automaticky práva týkající se změny nadační listiny včetně účelu nadace. Nadační listina může tato práva omezit nebo naopak rozšířit, například svěřit zakladateli působnost jmenovat členy orgánů nadace nebo podmínit určitá rozhodnutí předchozím souhlasem zakladatele. Tato práva je však nutné explicitně vymezit v nadační listině, včetně nastavení mechanismů pro případ smrti či zániku zakladatele.

Petr Cabák, 3W Foundation:

I když je nadace založena na dobu neurčitou, je vhodné, aby sama sebe neustále „aktualizovala“, tj. přizpůsobovala se novým podmínkám a výzvám ve společnosti. Právě takto může mít efektivní a veřejnosti zřejmý přínos v rámci dosahování svého účelu. Taktéž duch soutěživosti a touha po úspěchu nemohou být nadacím cizí. Je dobré si interně uvnitř každé nadace klást otázku, zda je stejně tak efektivní při dosahování svého účelu jako jiné nadace.

Před samotným vznikem nadace, který je vázán na zápis do nadačního rejstříku, je vhodné probrat obsah nadační listiny s právníkem nebo notářem, který tuto listinu formálně sepíše.

1.3 Vznik nadace: zákonné požadavky, administrativní a procesní otázky

Nadace vzniká okamžikem zápisu do nadačního rejstříku, který lze provést prostřednictvím „inteligentního“ formuláře nebo tzv. přímým zápisem notářem. K návrhu musí být přiložena nadační listina a další přílohy požadované rejstříkovým zákonem. Nadace je od okamžiku svého vzniku povinna vést účetnictví. K tomu je vhodné vytvořit ucelený a přehledný účetní systém sloužící jak vnitřní správě nadace, tak pro daňové účely.

  • Zakladatel by měl v dostatečném předstihu získat souhlas prvních členů orgánů se svým ustavením do funkce, souhlas oprávněné osoby s umístěním sídla nadace a projednat s bankou otevření zvláštního účtu pro složení vkladu.
  • Zakladatel by se měl ujistit, že nadace bude mít již od okamžiku svého vzniku funkční účetní systém a reporting.

Vznik nadace je vázán na zápis do nadačního rejstříku. K řízení je zde místně příslušný krajský soud. Místní příslušnost se řídí podle sídla nadace. Návrh se podává na standardizovaném „inteligentním“ formuláři, který lze stáhnout na webu Ministerstva spravedlnosti www.justice.cz. K návrhu musí být přiložena nadační listina a další přílohy požadované rejstříkovým zákonem (č. 304/2021 Sb., v aktuálním znění).

Při vzniku nadace je zakladatel osvobozen od soudního poplatku.

Doporučeným postupem je provést zápis nadace do nadačního rejstříku prostřednictvím notáře (tzv. přímý zápis notářem), a to na základě podkladového notářského zápisu, kterým je sepsání nadační listiny v této formě. Notář zkoumá, zda jsou splněny podmínky pro vznik nadace. Pokud je třeba něco doplnit, notář vyzve zakladatele k doplnění. Zakladatel může být v řízení o zápis nadace do rejstříku i zastoupen na základě plné moci.

Podkladem pro zápis nadace do nadačního rejstříku je kromě nadační listiny také například určení vkládaného majetku a osoby správce vkladu, plné personální obsazení volených orgánů či vymezení sídla nadace. Nadace je po svém vzniku povinna se registrovat jako daňový subjekt u příslušného finančního úřadu.

Před vznikem nadace je nutné získat písemný souhlas všech osob, které budou prvními členy orgánů nadace (členové správní a dozorčí rady) s výkonem jejich funkce a dále souhlas oprávněné osoby s umístěním sídla nadace.

V období mezi sepsáním nadační listiny a zápisem nadace do nadačního rejstříku je potřebné, aby ten, kdo je v nadační listině označen jako správce vkladu, zřídil u některé banky zvláštní bankovní účet pro složení vkladu, poukázal na něj vklad dle nadační listiny (minimálně 500.000 Kč) a notáři nebo rejstříkovému soudu předložil výpis prokazující připsání relevantních finančních prostředků na účet a prohlášení správce vkladu o tom, že tím byla splněna vkladová povinnost.

Z nadačního rejstříku se automaticky do Evidence skutečných majitelů propíšou „skuteční majitelé“ nadace, kterými jsou u veřejně prospěšných nadací: zakladatel(-é), členové správní a dozorčí rady (popř. revizor).

V neposlední řadě je třeba provést registraci nadace jako daňového subjektu (k dani z příjmů právnických osob) u místně příslušného finančního úřadu, a to nejpozději do 15 dnů od vzniku nadace. Přihlášení k dani z příjmu právnických osob se podává na předepsaném tiskopise osobně (statutární orgán) nebo v zastoupení osobou k tomuto úkonu zmocněnou na základě plné moci (např. účetní). Lze využít podání datovou schránkou, poslat přihlášku poštou nebo využít Czech Point.

Nadace vede účetnictví v souladu se zákonem o účetnictví prováděcí vyhláškou č. 504/202 Sb. a souvisejícími účetními standardy. Do konce šestého měsíce od konce účetního období sestavuje nadace povinně výroční zprávu. Způsob vedení účetnictví, účetní závěrka a výroční zpráva podléhají kontrole dozorčí rady nadace. Pokud nadační kapitál nebo obrat nadace v uplynulém účetním období dosáhnou alespoň 500 tisíc Kč, má nadace povinnost nechat ověřit účetní závěrku a výroční zprávu auditorem. Zároveň má veřejně prospěšná nadace povinnost výroční zprávu zveřejnit ve Sbírce listin.

Kateřina Ronovská, Masarykova univerzita a  Vlastimil Pihera, KŠB Institut:

Účetní systém je vhodné od počátku strukturovat tak, aby jednoduchým a účelným způsobem poskytoval externím i vnitřním uživatelům přehledné informace o struktuře majetku nadace a jejím vývoji, rozsahu, zdrojích a efektivitě jednotlivých vykonávaných činností (grantování i realizace vlastních projektů) a případné vedlejší podnikatelské činnosti. Měl by umožňovat průběžné sledování pro účely řízení nadace a správy jejího majetku, jakož i plnění veřejnoprávních (daňových) povinností. Pro daňové účely je zejména nutné znát a prokazatelným způsobem evidovat složení nadační jistiny. Veřejně prospěšný poplatník je dále povinen členit své činnosti podle jednotlivých druhů činností (hlavní činnost, vedlejší činnost).

Pro ulehčení práce je vhodné připravit možnost vytváření podkladů pro účely pravidelných informací správní radě, stanovit strukturu poskytovaných informací, způsob vystavování potvrzení případným dárcům na veřejně prospěšné účely apod.

2. Správa a řízení nadace, hlavní zásady řízení

Hlavní zásady pro řízení a správu nadace

  • Řízení a správa nadace směřuje v každé fázi jejího „životního cyklu“ k naplňování zvoleného účelu nadace. Nadace nemá vlastníky (akcionáře, společníky), proto je právě vázanost účelem jejím dominantním znakem.
  • Správní rada (popř. ve spolupráci s ředitelem) určuje zaměření a strategii nadace při správě majetku, finančním řízení i při dosahování účelu nadace (rozdělování grantů, další činnosti). Při prosazování strategie dbá rovnováhy mezi cíli a zdroji v krátkodobém, střednědobém a dlouhodobém horizontu.
  • Člen orgánu nadace si je vědom právní i morální odpovědnosti při přijetí a výkonu své funkce. Na integritu člena orgánu nadace jsou kladeny vysoké etické a morální požadavky. Zákon či nadační listina stanovují jasná pravidla pro řešení střetu zájmů jednotlivých členů správní (jakož i dozorčí) rady.
  • V rámci řízení nadace je dbáno na jasné vymezení kompetencí a odpovědností členů správní a dozorčí rady, stejně jako na neslučitelnost funkcí členů (správní a dozorčí rady) a řízení střetů zájmů.
  • Vztah vzájemné důvěry a podpory mezi správní radou a výkonným managementem je předpokladem dlouhodobého efektivního fungování nadace.
  • Role zakladatele je specifická a důležitá zejména při založení nadace. Po založení nadace předává nadaci do správy správní radě a orgánům nadace, přičemž se doporučuje popsat jeho roli v nadační listině.

Podoba vnitřní organizační struktury nadace je ponechána především na vůli zakladatele. Zákon nastavuje pouze několika kogentními ustanoveními základní rámec, který může být zakladatelem v mnoha ohledech doplněn (například určením práv a povinností jednotlivých orgánů, určením pravidel pro ustavování a odvolávání jejich členů, zakotvením existence i jiných než zákonem stanovených orgánů atd.). Použitelnost dispozitivních zákonných ustanovení přichází v úvahu, pokud není v nadační listině (popř. statutu) stanoveno jinak.

Zákon vždy požaduje existenci řídícího (statutárního) orgánu – správní rady a orgánu vnitřního dohledu – dozorčí rady (popř. revizora). Jinak ponechává na zakladateli, zda a jaké další organizační útvary vytvoří. Nutnost existence orgánu dohledu je odůvodněna zejména neexistencí členů, vlastníků či akcionářů a ani dalších osob, které by mohly dohlížet na činnost vnitřních orgánů nadace (zejména pak správní rady).

Základní organizační struktura, vč. povinností správní rady a jejích rozhodovacích postupů, je jasně definována v nadační listině a ve statutu nadace, které se zakládají do Sbírky listin (k posílení transparentnosti mohou být také např. na internetových stránkách nadace).

Nadace nemá vlastníky (akcionáře, společníky), kteří by dohlíželi na činnost vnitřních orgánů (zejména správní rady). Loajalita vůči členům či akcionářům, jak ji známe ze světa korporačního, se v případě nadace přetváří na loajalitu vůči jejímu účelu, jakožto základnímu fundamentu nadace.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat vymezení role zakladatele, především konkrétnímu určení jeho práv zasahovat přímo nebo nepřímo do řízení nadace (k tomu srov. výše k roli zakladatele).

2.1 Správní rada

2.1.1 Správní rada. Výkon funkce člena správní rady

Správní rada je garantem dobré správy nadace. Je nejvyšším stupněm řídícího systému nadace a nese tedy konečnou odpovědnost za její řízení. Správní rada je při své činnosti vázána službě účelu nadace.

Ústřední rolí správní rady je strategické řízení nadace, tedy vytyčení a sledování strategických cílů její činnosti, a to jak ve vztahu k hlavní činnosti nadace, tak ve vztahu ke správě jejího majetku či vedlejším činnostem. Tuto úkoly nemůže správní rada delegovat (což samozřejmě nevylučuje možnost přijímat v této oblasti návrhy či doporučení třetích osob).

Rozhodování o jiných záležitostech může správní rada v závislosti na konkrétní organizační struktuře delegovat na nižší organizační stupně v rámci řídícího systému nadace (např. na ředitele, jiné zaměstnance, výbory nebo subdodavatele některých služeb více viz 2.3). Pokud tak učiní, je povinna dohlížet na řádný výkon povinností těchto osob.

Členové správní rady jsou povinni postupovat při výkonu své funkce s péčí řádného hospodáře, přičemž odpovídají nadaci za jakoukoli škodu, kterou nadace utrpí v důsledku porušení této povinnosti. V tomto rozsahu mohou za určitých podmínek ručit i věřitelům nadace.

Členové správní rady též ze zákona zastupují nadaci při jednání „navenek“ (vůči třetím osobám). Způsob, jakým tak činí, stanoví nadační listina.

Jednání za nadaci „navenek“ (vůči třetím osobám)

Člen správní rady, který nadaci zastupuje, dá najevo, co ho k tomu opravňuje, nevyplývá-li to již z okolností. Pokud za nadaci podepisuje, připojí k jejímu názvu i svůj podpis, popřípadě i údaj o své funkci.

Způsob, jakým správní rada jedná navenek, určuje zakladatel v nadační listině, na základě posouzení rizik. Může určit, že jedná např. předseda nebo dva členové správní rady společně (pravidlo 4 očí), popř. jiným způsobem, který určí. Způsob jednání za nadaci vůči třetím osobám se propisuje do nadačního rejstříku. Projevem důrazu na ochranu práv třetích osob a jejich důvěry v to, co je zapsáno ve veřejném rejstříku, je pravidlo, že zastupuje-li nadaci člen jejího orgánu způsobem zapsaným ve veřejném rejstříku, nelze namítat, že nadace nepřijala potřebná usnesení, aby tak mohl činit, nebo že usnesení bylo stiženo vadou, případně že člen přijaté vnitřní usnesení porušil.

Na vztah nadace a člena jejího orgánu je proto nutné aplikovat podpůrně i obecná ustanovení o zastoupení. Člen správní rady může nadaci zastupovat ve všech záležitostech; jednatelské oprávnění není omezeno vymezením účelu nadace a účinky vůči třetím osobám může omezit pouze zákon. To znamená, že člen správní rady nemůže překročit své oprávnění nadaci zastupovat. Z jednání člena správní rady vznikají práva a povinnosti přímo nadaci.

I pro členy správní rady jsou určující pravidla o střetu zájmů. Bude-li zájem člena správní rady v rozporu se zájmem nadace, tento člen bude jednat s třetí osobou a věděla-li tato třetí osoba o této okolnosti nebo musela-li o ní vědět, může se toho nadace dovolat. Zákon mimo to konstruuje i vyvratitelnou právní domněnku, podle níž je dán střet v zájmech člena správní rady a nadace, pokud člen jedná i za tuto třetí osobu nebo pokud jedná ve vlastní záležitosti (§ 437 odst. 2 občanského zákoníku).

Zástupčí oprávnění (zástupčí kompetence/pravomoc) je nutno odlišit od práva (práva zastupovat), které může být omezeno nadační listinou, statutem, případně rozhodnutím další osoby – jak po stránce osobní, tak i věcné. Jedná se však pouze o „vnitřní omezení“, které nemá účinky vůči třetím osobám. Význam má ovšem pro možný vznik povinnosti k náhradě újmy správní rady (resp. jejího člena) vůči nadaci, například pro porušení péče řádného hospodáře.

Nestanoví-li nadační listina jinak, zastupuje nadaci každý člen správní rady samostatně. Pokud však listina určí, že nadaci zastupují členové správní rady společně, může jednotlivý člen zastoupit nadaci jako zmocněnec samostatně pouze v případě, že byl k určitému právnímu jednání zmocněn. Nadaci vždy zavazuje protiprávní čin, kterého se člen správní rady dopustil vůči třetím osobám (§ 167 občanského zákoníku).

  • Správní rada určuje v souladu s účelem nadace strategii v oblasti hospodaření s majetkem, grantování a dalších činností nadace. Sleduje naplňování účelu/vize a zajišťuje rovnováhu při využívání zdrojů. Správní rada pravidelně reviduje podle potřeb statut a vnitřní předpisy.
  • Správní rada rozhoduje samostatně, v souladu se zákonem a nadační listinou. Pokud je členem správní rady zakladatel, nezbavuje to ostatní členy správní rady povinností vykonávat své funkce s péčí řádného hospodáře.
  • Správní rada (příp. výkonný ředitel) nastavuje a pravidelně vyhodnocuje strategii a organizaci nadace. To zahrnuje i hodnocení výkonného managementu i samotné správní rady nadace.

Role správní rady

Správní rada nadace je její statutární orgán. Do její působnosti patří řízení nadace a rozhodování o všech otázkách, které nadační listina, zákon nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěří jinému orgánu nadace (tzv. zbytková působnost). Správní rada určuje v souladu s účelem nadace strategii v oblasti hospodaření s majetkem, grantování a dalších činností nadace.

Správní rada řídí veškerou činnost nadace, zejména zajišťuje vedení nadace, finanční řízení vč. správy majetku, rozhoduje o formě a způsobu grantování a dalších činnostech nadace, stejně jako o důležitých otázkách (často s předběžným souhlasem dozorčí rady), shromažďuje všechny potřebné informace a zajišťuje i běžný provoz nadace.

Vedením nadace se rozumí zejména:

  • určení strategie nadace při dosahování jejího účelu;
  • rozvoj organizační struktury, personální plánování na úrovni správní rady a řízení lidských zdrojů;
  • delegace kompetencí a dohled nad výkonným managementem (pokud je tento zřízen) s ohledem na stanovené cíle a účel nadace;
  • dohled nad dodržováním vnitřních předpisů i zákonného rámce.

Finančním řízením se rozumí zejména:

  • strukturování a samotná správa majetku, určení zpracovatele účetnictví a účetní postupy, finanční kontrola;
  • schvalování (případně včetně přípravy) rozpočtu, včetně dohledu nad jeho realizací jak na straně příjmů, tak výdajů, a roční účetní závěrky (a výroční zprávy);
  • určení auditora (na návrh dozorčí rady).

Správní rada rovněž rozhoduje o grantové strategii a jejím strukturování, definování pravidel pro poskytování grantů (vč. vymezení statusu grantových výborů a jejich kompetencí), určování klíčových činností při poskytování grantů atd.

Člen správní rady nadace

Na členy správní rady jsou kladeny vysoké etické a morální požadavky. Nalezení vhodných osob, které funkci člena správní rady přijmou a budou ji vykonávat řádně, je pro fungování nadace naprosto klíčové, stejně jako promyšlené nastavení jasných pravidel pro vnitřní správu nadace.

Základním charakteristickým rysem postavení člena správní rady je osobní výkon funkce a jeho relativně autonomní postavení, jakož i diskreční charakter jeho činnosti. To znamená, že člen orgánu je oprávněn a současně povinen rozhodovat podle vlastního uvážení (nikoli však svévolně).

Členové správní rady mají při svém rozhodování „manévrovací prostor“, jehož přesné vymezení nejenže není žádoucí, ale je de facto nemožné. Při jeho nivelaci je třeba brát v úvahu řadu proměnných, zejména účel dané nadace, zaměření a význam konkrétního rozhodnutí (v souvislosti se správou majetku, poskytování nadačních příspěvků, otázky organizační, rozhodování v souvislosti s příp. podnikatelskou činností atd.).

Členové správní rady musí plnit své povinnosti v souladu se zákonem, nadační listinou, statutem a dalšími rozhodnutími učiněnými v souladu s takto nastavenými pravidly. Zároveň musí svou funkci vykonávat s péčí řádného hospodáře (§ 159 občanského zákoníku).

Funkce člena správní rady (stejně tak i dozorčí rady, revizora) musí být vykonávána s nezbytnou loajalitou (angl. duty of loyalty) a s potřebnými znalostmi a pečlivostí (angl. duty of care), což je vždy nutno vykládat s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem. Specifikem v nadační sféře je pak povinnost služby jejímu účelu (angl. duty of obedience).

Každý, kdo funkci voleného orgánu zastává, musí jednat nejen loajálně, pečlivě a informovaně, ale aktivně se vyhýbat i situacím, kdy by mohlo dojít ke střetu jeho individuálních zájmů a zájmů fundace či jejích beneficientů, jsou-li určeni (pasivní povinnost).

Loajalita je povinnost „věrnosti“ zájmům nadace, což znamená, že při výkonu funkce musí člen orgánu preferovat zájmy nadace před zájmy jinými (vlastními, zájmy třetích osob). Mezi nadací a členem jejího orgánu je vybudován vztah na bázi vzájemné důvěry, která by neměla být zklamána.

Správa nadace by měla být vykonávána pečlivě, tj. tak, jak by záležitosti spravoval pečlivý hospodář disponující potřebnými znalostmi ve prospěch jiné osoby, vůči níž se cítí morálně zavázán. Správa majetku nadace je v podstatě správou cizího majetku (člen orgánu nadaci zastupuje). Zákon nastavuje pro správce majetku objektivizovatelný standard; není významné, zda člen orgánu skutečně schopnosti má nebo jak přistupuje ke správě svých vlastních záležitostí.

Obecně se při výkonu funkce člena voleného orgánu nadace (člena správní nebo dozorčí rady, revizora) nepředpokládá odbornost, ale pouze běžná péče a opatrnost, pokud na něj ovšem nelze pohlížet jako na „odborníka“. Východiskem je § 4 odst. 1 občanského zákoníku, který konstruuje vyvratitelnou právní domněnku, že „každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností…“ Vyšší míra péče, a to péče „odborná“, je naopak předpokládána u osob, které se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušníci určitého povolání nebo stavu (advokát, daňový poradce, podnikatel atd.). Jednají-li tyto osoby bez této péče, jde jim to k tíži. Požadavek odbornosti se však vztahuje pouze k těm činnostem, které jsou spojeny s takovým povoláním či stavem.

Podle judikatury (NS 29 Cdo 2531/2008) nicméně platí, že nemá-li statutární orgán potřebné odborné znalosti, je povinen zajistit posouzení sporných skutečností osobou, která je má. To ovšem neznamená, že by mohl člen voleného orgánu svoji funkci/působnost přenosem na jinou osobu zcela „vyprázdnit“.

Člen orgánu bude při výkonu funkce v každém případě odpovídat za výběr vhodné osoby k plnění úkolů (culpa in eligendo) a taktéž za kontrolu a dohled nad činností této osoby. Člen správní rady by nikdy neměl přenést na jiného svou odpovědnost za strategické řízení fundace, neboť by tím popřel již samotnou podstatu zvolené koncepce (osobního výkonu funkce, diskrece atd.). Kdo není péče řádného hospodáře schopen a nevyvodí z toho pro sebe důsledky (tj. neurčí si pomocníka či zástupce, popřípadě ze své funkce rovnou neodstoupí), odpovídá za škodu způsobenou porušením svých povinností.

Pro řádný výkon funkce volených orgánů působí motivačně i § 159 odst. 3 občanského zákoníku, který stanoví, že v případě porušení povinností člena voleného orgánu (tj. i péče řádného hospodáře), nenahradila-li tato osoba fundaci škodu, kterou jí způsobila porušením povinnosti při výkonu funkce, ačkoli byla povinna škodu nahradit, ručí tato osoba věřiteli fundace za svůj dluh v rozsahu, v jakém škodu fundaci nenahradila, pokud se věřitel plnění na právnické osobě (fundaci) nemůže domoci.

Zásadně je nutno rozlišovat povinnosti a odpovědnost členů orgánů nadace vůči ní samé a odpovědnost za jednání jejích orgánů, zaměstnanců a dalších osob ji zastupujících vůči třetím osobám (dárcům, věřitelům, příjemcům nadačních příspěvků, klientům atd.).

  • Správní rada je vedena snahou o efektivní využívání prostředků svěřených do nadace k dosažení maximálního/optimálního dopadu. Klade si otázky: „Čeho bylo díky jejímu zapojení dosaženo? Co se změnilo?

2.1.2 Pravidla pro členství ve správní radě a její obměna

První členy správní rady určí zakladatel/é v nadační listině v souladu se zákonnými požadavky na výkon funkce.

U členů správní rady jsou kladeny vysoké požadavky na jejich osobní integritu, a to zejména s ohledem pro nadaci typický „kontrolní deficit“ (absenci členů, společníků, či „trhu“) a silné postavení správní rady v rámci organizační struktury. Bez osobní integrity většiny členů bude velká část zde uvedených doporučení dobré praxe týkajících se správní rady obtížně následována.

Členství ve správní radě by mělo být pravidelně obnovováno a obměňováno podle předem stanovených pravidel (ze zákona je členství časově omezeno na 5 let, pokud nadační listina nestanoví jinak). Pokud mají být určití členové správní rady jmenování na neurčitou dobu (jak se někdy děje v případě zakladatelů), neměli by takoví členové tvořit ve správní většinu.

Neurčí-li nadační listina jinak, volí a odvolává správní rada své členy sama (kooptace členů). V případě soukromých nadací financovaných z rodinného majetku zakladatele, si obvykle ponechává zakladatel, případně rodina zakladatele, určitou míru kontroly nad obsazením správní rady a volí a odvolává alespoň některé z členů správní rady.

V úvahu přichází i vymezení tzv. nominačního práva osob stojících mimo nadaci (může se jednat o kohokoliv, kdo je určen v zakládacím dokumentu nadace, např. rektor, nejstarší člen rodin).

  • Funkční období členů správní rady je vhodné časově omezit, a to na délku od dvou do pěti let.

Určení “první” správní rady při vzniku nadace zakladatelem

Zakladatelé mohou mít zájem být prvními členy správní rady, aby mohli osobně ovlivňovat chod jimi ustavené nadace a zjišťovat postupně, jak celou strukturu zaměřenou k dosahování účelu co nejlépe “vyladit”. Proto mohou určit, že určí sebe sama do pozice členů správní rady.

Funkční období členů správní rady složené ze zakladatelů může být stanoveno v nadační listině nebo ve statutu jinak (např. i doživotně), než funkční období ostatních členů správní rady – “ne-zakladatelů”; i v tomto nechává zákona zakladateli určitou flexibilitu.

  • Nadační listina, případně správní rada stanoví limity pro délku funkčního období a/nebo věková omezení.
  • Členství ve správní radě lze omezit počtem po sobě jdoucích funkčních období.
  • Správní rada strategicky plánuje svou postupnou obnovu.

Funkční období a jeho délka, pravidla pro obměnu správní rady

Funkční období představuje časový rámec vztahu mezi členem správní rady a nadací. Usnadňuje systematickou a sofistikovanou obměnu správní rady a zachovává (pokud možno) její rozmanitost a věkové složení (zabraňující přestárnutí, vyhoření, sebeklamu atd.). Funkční období tedy zajišťuje určitou dynamiku a strukturuje její činnost.

Délku funkčního období členů správní rady, stejně jako další podmínky pro členství ve správní radě) může určit zakladatel. V případě absence takového pravidla v nadační listině stanoví zákon funkční období pět let.

V nadační listině tak lze upravit pravidla pro obsazování (a následnou obměnu) správní rady např. tak, že určité osoby stojící mimo nadaci (nebo specializovaný vnitřní orgán nadace) může určovat budoucí složení správní rady (nebo jen některých jejích členů).

Nadační listina může předvídat postup i pro případy, kdy např. všichni členové správní rady rezignují nebo zemřou, aby nedošlo k paralýze celé struktury. V úvahu přichází v těchto případech i ustavení opatrovníka soudem.

Jako vhodné je jeví např. nastavit rozdílnou délku funkčního období pro jednotlivé členy správní (ale i dozorčí rady). Může být např. stanoveno, že první funkční období člena bude kratší (2 roky) a případné další období delší (5 let). Tím lze zajistit ochranu pro případ, že se “nový” člen správní rady neosvědčí.

V úvahu přichází nastavit délku funkčních období na začátku pro první funkční období různě (např. u ⅓ 2 roky, u ⅓ 3 roky a další ⅓ 4 roky), čímž se pro další období zajistí určitá kontinuita v rámci fungování. Nevýhodou je poměrně značná administrativní náročnost spojená s „hlídáním” funkčních období jednotlivých členů.

V úvahu přichází i „krátká“ funkční období (např. 1 rok), která jsou sice flexibilní, ale takové řešení neumožňuje dlouhodobé strategické plánování (jak pro členy, tak pro nadaci).

Neslučitelnost funkcí

Obecně platí zákonné pravidlo o neslučitelnosti členství ve správní radě a v orgánu dohledu (§ 363 občanského zákoníku), což souvisí s vnitřní správou a nastavením vzájemného vyvažování těchto orgánů (tzv. checks and balances system).

Ze zákona plyne rovněž další omezení v tom smyslu, že členem správní rady nemůže být osoba, která je zaměstnancem nadace; tzn. vice versa, že člen správní rady nemůže být s nadací v pracovním poměru (formu smlouvy o výkonu funkce či obdobné smlouvy však vztah nabývat může).

2.1.3 Počet členů a požadavky na člena správní rady

Správní rada nadace je obligatorně kolektivní orgán. Počet členů správní rady určí zakladatel v nadační listině.

Složení správní rady je vyvážené (tz. genderově, názorově, podle věku, odbornosti …), vždy v relaci k účelu a způsobu jeho dosahování.

Není-li v nadační listině stanoveno jinak, má správní rada nadace nejméně tři členy.

  • Správní rada může mít různý počet členů, zpravidla nejméně tři členy.

Počet členů správní rady

Počet členů správní rady se zapisuje do nadačního rejstříku. Dosud neexistuje jednotný názor, zda je nutné určit počet členů správní rady v nadační listině konkrétní číslovkou. Lze mít za to, že takové povinnosti neexistuje zákonný ani jiný důvod. Proto by mělo být možné určit v nadační listině počet členů i tak, že se např. stanoví maximální počet členů, nebo určité rozmezí počtu členů. Takový postup je standardem i v zahraničí. U nadací, u kterých je – oproti obchodním společnostem – problematická změna nadační listiny (zejména po smrti zakladatele), může toto řešení zajistit chtěnou flexibilitu, bez nutnosti změn nadační listiny. Do nadačního rejstříku musí být nicméně zapsán vždy reálný stav v daném časovém okamžiku, z důvodů ochrany práv třetích osob.

  • Členové správní rady mají dostatečné schopnosti a čas potřebný k plnění úkolů plynoucích z členství ve správní radě a systematicky si zvyšují svou kvalifikaci.
  • Ve vnitřních dokumentech nadace jsou upravena kritéria pro výběr kandidátů, jakož i požadavky kladené na člena správní rady.
  • Správní rada dbá na to, aby noví členové byli vhodně začleněni do jejích úkolů a aby se průběžně vzdělávali.

2.1.4 Odměňování členů správní rady nadace

Členové správní rady vykonávají funkci jako čestnou nebo pobírají přiměřenou odměnu, pokud to umožňuje model fungování nadace.

  • Odměňování je stanoveno zakladatelem nebo správní radou v písemné formě tak, aby byly zohledněny kompetence, náplň činnosti, odborné znalosti, zkušenosti a výkonnost jednotlivých členů správní rady, vždy úměrně velikosti nadace. Totéž platí v případě členství formou smlouvy o výkonu funkce či obdobné.

Způsob odměňování

Je především na zakladateli, zda a jakým způsobem nastaví formu a způsob odměňování členů správní rady. Pokud nestanoví jinak (např. že funkce mají být vykonávány jako čestné), určuje zda má být odměna vyplácena, jakož i její výši pro jednotlivé členy správní rady, s péčí řádného hospodáře správní rada sama (odměna je vyplácena na podkladu smlouvy člena s nadací; jedná se o typ příkazní smlouvy s prvky správy cizího majetku, lze i „smlouva o výkonu funkce“).

  • Členové správní rady se mohou vzdát odměny, avšak ne na úkor profesionality a vlastní odpovědnosti.

2.1.5 Organizace a řízení procesů správní rady nadace

Základní rámec pro fungování správní rady je vymezen v nadační listině a v zákoně.

Základní organizační dokument je statut nadace, ve kterém jsou vymezeny organizační pozice a vnitřní procesy.

  • Správní rada plní své úkoly především na zasedání správní rady.

Pravidla pro rozhodování a usnášeníschopnost

Správní rada rozhoduje ve sboru. Pokud není v nadační listině stanoveno jinak, zákon stanoví podpůrné pravidlo, že je správní rada usnášeníschopná za přítomnosti většiny jejích členů, kteří pak rozhodují většinou hlasů. To ovšem nemusí platit, je-li působnost jednotlivých členů orgánu rozdělena podle určitých oborů (například v rámci 15členné správní rady se 5 členů zabývá finančními záležitostmi, 5 členů organizačními záležitostmi, 5 členů programovými záležitostmi apod.). Rozdělení působnosti však nezbavuje další členy povinnosti dohlížet na správu záležitostí nadace.

Může se stát, že je přijato rozhodnutí, se kterým některý ze členů správní rady nesouhlasí. Ze zákona plyne právo na zaznamenání jeho odchylného názoru, o což ovšem musí požádat (§ 157 odst. 1 občanského zákoníku). Takový „záznam“ může být významný při případném pozdějším posuzování kvality péče řádného hospodáře, jestliže se rozhodnutí ukáže být vadným. Nepřítomný člen má právo dozvědět se o obsahu přijatých rozhodnutí na zasedání, kterých se neúčastnil (§ 157 odst. 2 občanského zákoníku).

  • Správní rada se schází nejméně dvakrát ročně, příp. též častěji, vyžadují-li to potřeby nadace.

Rozhodování správní rady mimo zasedání

V zásadě není nutné, aby se členové správní rady museli vždy „fyzicky“ setkat na společném zasedání, chtějí-li přijmout nějaké rozhodnutí. Nadační listina ovšem musí takový postup připustit. Rozhodování orgánů mimo zasedání v písemné formě (per rollam) nebo za využití technických prostředků (například formou videokonference, telemostů apod.) pak bude způsobovat právní následky. I v tomto případě jde o přímé jednání a o relevantní projev vůle člena orgánu.

Pravidla pro usnášeníschopnost a dosahování konsenzu je vhodné přesně specifikovat v nadační listině, popř. ve statutu či organizačním řádu. Zároveň v ní lze určit, že při rovnosti hlasů při rozhodování orgánu nadace rozhoduje hlas předsedajícího (což nemusí být vždy předseda).

  • Členové správní rady dbají na to, aby se mohli zasedání správní rady účastnit.
  • Způsob svolávání, procesní pravidla pro zasedání (vč. mimořádných schůzí) upraví správní rada nadace ve statutu, popř. dalším navazujícím dokumentu (jednací řád / vnitřní směrnice).
  • Rozhodovací procesy jsou upraveny písemně ve statutu, jsou předvídatelné a transparentní. Usnesení se zapisují do zápisu z jednání.
  • V důležitých otázkách správní rada nadace zvažuje konzultace s externími nezávislými odborníky; může spolupracovat také se zaměstnanci.
  • Je vhodné na zasedání správní rady alespoň jednou za rok pozvat také členy dozorčí rady.

2.1.6 Funkce předsedy správní rady

Správní radu vede její předseda, který zpravidla zastupuje nadaci vůči třetím osobám.

Předseda odpovídá za strategický rozvoj za účasti ostatních členů správní rady nadace.

  • Úkoly, kompetence a odpovědnost předsedy správní rady jsou stanoveny ve statutu, popř. dalších vnitřních dokumentech.
  • Předseda správní rady obvykle nadaci zastupuje navenek (vůči třetím osobám), způsobem zapsaným v nadačním rejstříku.
  • Předseda řídí zasedání správní rady, dohlíží na přípravu schůzí a zajišťuje, aby měli ostatní členové správní rady vždy s dostatečným časovým předstihem k dispozici úplné informace o všech záležitostech, které se významně dotýkají řízení nadace při dosahování jejího účelu (tyto pravomoci zpravidla předseda deleguje na ředitele, byla-li tato funkce zřízena).

Předseda správní rady

Pokud zakladatel nestanoví v nadační listině jiný postup, správní rada si může ze svého středu zvolit předsedu, i když není jeho pozice zákonem zvlášť upravena. Zákon však takový postup mlčky předpokládá, neboť například v § 371 odst. 1 občanského zákoníku určuje, že dozorčí rada může svolat zasedání správní rady, pokud tak neučiní na její návrh „předseda správní rady“.

  • Předseda dbá na dodržování řádných postupů při projednávání a rozhodování a také při plnění usnesení správní rady nadace.
  • Předseda správní rady obvykle působí jako kontaktní osoba mezi správní radou nadace a výkonným managementem.

2.1.7 Výbory nadace a poradní sbory

Zakladatel/Správní rada zvažuje vytvoření nebo zrušení stálých nebo ad hoc výborů nadace.

V případě potřeby správní rada nadace zřizuje stálé nebo ad hoc poradní sbory.

  • Složení, úkoly, kompetence a odpovědnosti zejména stálých výborů jsou stanoveny ve statutu, popř. dalších vnitřních dokumentech nadace.
  • Správní rada nadace může výbory vytvořit/doplnit externími odborníky (může se jednat i o zástupce cílové skupiny).
  • Poradní sbory využívá nadace především tehdy, pokud rada nadace neprovádí některé úkoly sama, nebo pokud jsou zapotřebí specifické odborné znalosti.

2.1.8 Základní pravidla pro správu majetku nadace

Správní rada spravuje majetek v souladu s pravidly (omezeními) nastavenými zakladatelem v nadační listině a s péčí řádného hospodáře.

Jsou zavedeny investiční politiky (zásady), investiční strategie pro alokaci aktiv a definovány rozhodovací struktury a postupy.

  • Pravidla pro správu majetku jsou upravena písemně, jsou předvídatelná a transparentní. Usnesení se zapisují do zápisu z jednání.
  • V důležitých otázkách správní rada nadace zvažuje konzultace s externími nezávislými odborníky.
  • Provádějí se externí nezávislé oponentury investičních politik a strategií alokace aktiv.
  • Zakladatel by si měl ujasnit, zda má nadace zachovávat majetek nebo ho zmnožovat – plná nebo prostá správa.

2.2 Střety zájmů u nadací a jejich řízení

  • Střety zájmů jsou ve světě nadací všudypřítomné a dochází k nim uvnitř i vně nadace.
  • Zakladatel i členové orgánů nadace jsou si vědomi postavení jednotlivých aktérů a jejich možných střetů zájmů.
  • Zájmy jednotlivých aktérů nestojí nutně v opozici, ale naopak se velmi často navzájem překrývají.
  • Odlišné zájmy mohou existovat v jednotlivých fázích fungování nadace, tj. při jejím ustavení, po dobu jejího trvání a taktéž při ukončení její činnosti.
  • Pro řízení střetu zájmů stanoví zákon a zakladatel v nadační listině (popř. jiných dokumentech) adekvátní pravidla.

Nadace jako platforma či nástroj pro řízení střetu zájmů

Problematika střetu zájmů je u nadací velmi komplikovaná a stále poměrně neprobádaná. Nadace je sama o sobě platformou, kde ke střetům různých zájmů permanentně dochází, což není vždy nutně na závadu.

Pro nadaci je typická její „neosobní povaha“, tj. pojmové vyloučení pozice „nejvyššího orgánu“ (ve smyslu korporačním), prostřednictvím kterého mohou na korporaci majetkově (i jinak) participovat její „vlastníci“ (společníci, akcionáři). To vytváří na straně jedné určitý kontrolní deficit, na straně druhé též nutnost existence zvláštních ochranných prostředků (vč. preventivních).

Nadaci je možné charakterizovat i jako „médium“ nesoucí vůli zakladatele. Její vnitřní orgány lze přitom (resp. právě proto) chápat jako „služebníky“ této vůle. Zakladatel svým (jednostranným) projevem vůle „povolává“ nadaci k životu. Mimo to má možnost (resp. i povinnost) nastavit pravidla pro její fungování (vč. eliminace konfliktu zájmů).

Po vzniku nadace ale svou „moc“ nad fundací nicméně následně zásadně ztrácí (na rozdíl od korporací), pokud si vůči ní určité pravomoci pro sebe v zakladatelském právním jednání nevymezí. Pro nadaci (v její „standardní“ podobě, tj. pokud zakladatel svou vůlí nestanoví jinak) je typické, že po jejím vzniku dochází v zásadě k úplnému a nevratnému oddělení majetkových sfér zakladatele a nadace. To má význam zejména s ohledem na správu a ochranu majetku ke zvolenému účelu. Od tohoto teoretického modelu se nicméně české právo i řada jiných evropských (i mimoevropských) právních řádu tu více tu méně odklání tím, že ponechává zakladateli více prostoru k uvážení, jakým způsobem zakládanou nadaci strukturuje a jakou „roli“ si po jejím vzniku ponechá.

Jednotliví aktéři a kolize jejich zájmů

Jednotlivými aktéry, kteří mají zájmy různého druhu, jsou u nadací zejména: zakladatel, nadace, členové orgánů, příjemci nadačních příspěvků, jakož i další osoby (zaměstnanci, věřitelé atd.). Kolize zájmů jednotlivých aktérů (osob na fundaci a její činnosti participujících nebo z ní profitujících) souvisí se samotnou podstatou nadace.

Zájmy jsou různého druhu; v zásadě můžeme rozlišit zájmy nadace (směřující především k dosažení jejího účelu) a vlastní zájmy ostatních aktérů (zakladatele, dárců, příjemců nadačních příspěvků či jiných benefitů, věřitelů, státu, veřejnosti atd.) majících vlastní odůvodnění.

Každý z aktérů má odlišné zájmy v jednotlivých fázích existence fundace, tj. při jejím ustavení, po dobu jejího trvání a taktéž při ukončení její činnosti (zrušení a zániku). V nastavení ochranných mechanismů (preventivních i následných) se zrcadlí přístup zákonodárce/zakladatele, kterému z kolidujících zájmů dává v určité situaci přednost.

Zakladatel v nadační listině (a podpůrně zákonná úprava) může pro případný (v budoucnu potenciálně vzniknuvší) střet zájmů předvídat a přijmout adekvátní řešení. Jaký má zájem v konkrétním případě převážit je vždy na posouzení takového nastavení a posouzení skutkového stavu.

Aby bylo možné celý tento nexus zájmů rozplést, je nutné nejprve identifikovat jednotlivé zájmy a jednotlivé aktéry, které je prosazují. U veřejně prospěšných (charitativních) nadací esenciální je služba účelu, nad kterým „bdí“ jednak vnitřní orgán dohledu (typicky revizor či dozorčí rada), jakož i (v zákonem stanoveném rozsahu) zpravidla soud (popř. jiný orgán vnějšího dohledu). Významný je i dohled „veřejnosti“.

2.2.1 Řízení střetu zájmů „vně“ nadace (external governance)

V nastavení účinných mechanismů (preventivních i následných) se zrcadlí přístup zakladatele (a taktéž zákonodárce), kterému z kolidujících zájmů je dána v určité situaci přednost.

  • Zakladatelé jsou si vědomi své role (viz 2.1.1) v rámci jimi vytvořené nadace.

Řešení střetu zájmů

Navzájem „křížící se“ či „vzdalující zájmy“ jednotlivých aktérů mohou představovat pro nadaci určité nebezpečí. Proto je třeba vytvořit funkční „ochranné mechanismy“, které lze dělit především na preventivní a následné.

Preventivní ochranné mechanismy mají zajistit, aby ke konfliktům zájmů (pokud možno) nedocházelo vůbec, nebo aby se počet situací jejich možného výskytu snížil na minimum. Takovým prostředkem je bezesporu nastavení jasných pravidel – zákonných, popř. zakladatelem ve fázi ustavení nadace.

Příkladem je zákonný požadavek na existenci vnitřního kontrolního orgánu u nadací, zákonem nastavená pravidla neslučitelnosti funkcí členů orgánů nadace, povinnost zdržet se účasti na rozhodovacím procesu v případě hrozícího konfliktu zájmů, stanovení informačních a reportních povinností apod.

Většina zákonných úprav v Evropě požaduje u nadací obligatorně existenci vnitřního kontrolního orgánu (kolektivního či individuálního), který má pozici výkonného orgánu (správní rady) vyvažovat. Určitým preventivním opatřením může být i existence vícečlenného výkonného orgánu (tzv. pravidlo 4 nebo 6 očí). Zde však záleží zejména na velikosti a majetkovém vybavení nadace.

Dalším mechanismem, jak preventivně zabránit budoucímu střetu zájmů, je nastavení jasných pravidel fungování: hospodaření podle rozpočtu, stanovení strategie a jasné definování účelu i činností, kterými jej bude dosahováno, dokumentace jednotlivých kroků v rámci řízení (tzv. „paper trail“, stanovení limitů pro nakládání s majetkem (konzervativní/flexibilní) atd.

Pokud ke konfliktu zájmů přece jen dojde, zákon (popř. zakladatel v nadační listině) by měl jasně stanovit, jakému zájmu (právu) dá v konkrétním případě přednost, a jaký je následek porušení povinností mající za následek konflikt zájmů.

  • Zakladatelé si uspořádají své poměry tak, aby se pokud možno vyhnuli střetům zájmů. O případném střetu zájmů bez prodlení informují správní radu nadace.
  • Pokud zakladatelé vykonávají funkci členů správní nebo dozorčí rady (revizora), jsou si vědomi odlišnosti pozice zakladatele a výkonu funkcí v orgánech (s péčí řádného hospodáře).

2.2.2 Řízení střetu zájmů uvnitř nadace (internal governance)

Správní rada upraví pravidla pro řízení střetů zájmů uvnitř nadace.

  • Člen správní rady, stejně jako další osoby, které pro nadaci vykonávají nějakou činnost, si uspořádají své poměry tak, aby se pokud možno vyhnuli střetům zájmů.

Pozice dozorčí rady při řešení vnitřních konfliktů

Za trvání existence nadace může nastat situace, kdy správní rada nejedná v nejlepším zájmu nadace, a/nebo její členové porušují svoje povinnosti stanovené zákonem a nadační listinou (příp. statutem). Správa majetku, který tvoří základ nadace, je správou konfliktní a nezřídka může docházet ke střetům zájmů. Dozorčí řada je proto v rámci své vnitřní působnosti povolána hájit zájmy nadace zejména vůči správní radě (resp. jejím členům). Za tímto účelem určí jednoho ze svých členů, který bude nadaci zastupovat.

Zakladatel může v tomto ohledu svým projevem vůle v nadační listině stanovit pravidla řešení „vnitřních konfliktů“, případně svěřit dozorčí radě i další pravomoci nad rámec zákona, které mohou mít preventivní i sankční charakter.

  • O případném střetu zájmů bez prodlení informují správní radu nadace (notifikační povinnost) a příp. též informaci zveřejní ve výroční zprávě
  • Člen správní rady nesmí zejména smísit svůj vlastní majetek s majetkem nadace a je povinen oznámit každý svůj zájem na podnikání nebo činnosti sledující majetkový prospěch, který by se mohl ocitnout v rozporu se zájmem nadace.
  • Není standardní ani vhodné, aby osoba, která je v permanentním osobním nebo institucionálním střetu zájmů, zasedala ve správní radě nebo aby byla členem výkonného managementu nadace.
  • Ve výjimečných případech lze osobu ve střetu zájmů odvolat.
  • Významné obchodní transakce mezi nadací a členy orgánů nadace nebo členy jejích orgánů musí být prováděny na základě stejných podmínek jako při jednání se třetí stranou (jednání za obvyklých podmínek).

2.3 Management nadací

2.3.1 Vrcholné výkonné pozice (výkonný management nadace) a zaměstnanci nadace

Úrovně řízení jsou jasně vymezeny a odděleny. Výkonný management (ředitel/ka nadace) řídí nadaci na provozní úrovni. Zodpovídá se správní radě.

Pozice správní rady a výkonného managementu je v rovnováze; vyvíjí se v rámci „životního cyklu“ nadace podle jejich potřeb.

Organizační struktura a jednotlivé pozice jsou jasně definovány kompetencemi a odpovědností a vzájemně odděleny, aby byl vytvořen systém kontroly a vyvažování (checks and balances systém).
Pravidla pro řízení střetů kompetencí jsou předem jasně definována.

Jsou přijímána opatření k posouzení a řešení rizik v různých aspektech činnosti.

  • Správní rada jmenuje výkonný management, který řídí činnost nadace, a dohlíží nad jeho činností. Vymezí jeho úkoly, působnost a odpovědnost a určí také výši odměny.
  • Úkoly výkonného managementu zahrnují přípravu politiky, strategie a činnosti nadace.
  • Správní rada nadace nastaví vhodné kontrolní mechanismy, zejména pokud je jeden z jejích členů odpovědný za část nebo celý výkonný management.
  • Zaměstnancům jsou poskytovány příležitosti a zdroje pro další odborný rozvoj, pravidelně se provádí hodnocení jejich výkonnosti.
  • Integrita týmu a dodržování hodnot nadace jejími zaměstnanci.
  • Ředitel jedná na základě plné moci / potvrzení rozsahu působnosti.
  • Ředitel navrhuje strukturu týmu.
  • Je potřeba nastavit procesy SR k dalším členům týmu (mimo ředitele) a nastavení kompetencí, aby se nestřetávaly (myšleno v týmu nadace).

Pozice výkonného managementu v jednotlivých fázích „životního cyklu“ nadace

Počáteční fáze (vč. významu zapojení zakladatele):

Silná pozice správní rady, často obsazené zakladateli. Nastavování procesů a jejich testování a lepší kalibrace v rámci prvních hospodářských let samostatné existence.

Hledání a nacházení vhodných osob do pozic výkonného managementu (HR), vymezování kompetencí a odpovědností ve statutu a dalších vnitřních předpisech nadace (vč. organigram, pravidla pro správu majetku, vnitřní komunikaci atd.).

Specifika nadace řízené zakladatelem

Stabilizace a institucionalizace nadace:

Nadace má již vytvořenu základní organizační strukturu, zejména má obsazenou pozici výkonného ředitele a jasně vymezené kompetence a odpovědnosti ve vztahu „nahoru“ ke správní a dozorčí radě, popř. výborům a dalším organizačním útvarům, ale i „dolů“ vůči zaměstnancům, spolupracovníkům, externím dodavatelům.

Profesionalizace jako pokročilá fáze „životního cyklu“ nadace:

Po stabilizační fázi, kdy je struktura pevně stabilizovaná nastává fáze částečné či úplné profesionalizace nadace.

3. Dohled nad nadacemi

Úkolem dohledu nad nadacemi je zejména zabezpečení řádného fungování nadace, a to primárně prostřednictvím dohledu nad výkonem činnosti správní rady. Dohled vykonává zejména orgán vnitřního dohledu (dozorčí rada, revizor) ve vztahu k správní radě (vnitřní dohled), nebo také soud či auditor (vnější dohled). Minimální zákonný standard týkající se dohledu stanoví občanský zákoník, dále je na zakladateli, jakými dalšími dohledovými mechanismy nadaci vybaví, příp. zda si nějaké možnosti kontroly ponechá pro sebe.

3.1 Proč dohled nad nadacemi? Formy dohledu nad nadacemi

Zásady

  • Nadace nemají vlastníky, členy ani společníky, jejichž role by mohla plnit kontrolní funkci. O to významnější je postavení vnitřního orgánu dohledu (dozorčí rady nebo revizora).
  • Účelem dohledu v nadační sféře, který má různé podoby, je především ochrana majetku pro zakladatelem určený účel nadace a jeho efektivní dosahování.
  • V rámci tzv. “vnitřního dohledu” je především na zakladateli, jakými dohledovými mechanismy nadaci vybaví a zda si určité možnosti kontroly ponechá i pro sebe, zakladatele (nebo jinou k tomu určenou osobu).
  • K tzv. „vnějšímu“ dohledu nad nadacemi je povolán soud, který v může v omezeném rozsahu zasahovat do fungování nadací. Pokud nadační kapitál nadace nebo její obrat v uplynulém účetním období dosahuje více jak 5 mil. Kč, je nadace také povinna podrobit své hospodaření odbornému externímu auditu.
  • U veřejně prospěšných nadací je veřejný zájem na naplňování nadačního účelu prosazován také zvýšenými požadavky na transparentnost v podobě zveřejňování výroční zprávy.

Ke zdůvodnění existence dohledu nad nadacemi

Důvodem existence dohledu nad činností nadace je především snaha o udržení majetku pro nadační účel, prosazování vůle zakladatele, zachování právní jistoty a ochrana práv třetích osob (dárců, příjemců nadačních příspěvků, věřitelů).

Dohled nad nadacemi má v zásadě dvě funkce: ochránit nadaci před jejími vlastními orgány (ochrana zájmů nadace) a ochránit majetek nadace před jeho zneužitím (ochrana ve veřejném zájmu). Jestliže byla v minulosti zdůrazňována nutnost ochrany před zneužitím nadačních forem v rozporu s veřejným zájmem, dnes je vhodnost dohledu spíše odvozována ze samotné povahy nadací, a to zejména s ohledem na fakt, že na rozdíl od korporací nemají členy, vlastníky, společníky či akcionáře vybavené určitými kontrolními pravomocemi.

U veřejně prospěšných nadací zároveň existuje veřejný zájem na bezproblémovém fungování nadačního sektoru, jehož projevy lze zaznamenat i v platném právu. Ty se projevují zejména v soudním dohledu nad nadacemi a důrazu na transparentnost. Veřejně prospěšné nadace navíc požívají – jako veřejně prospěšní daňový poplatníci – daňových výhod, nezřídka bývají příjemci prostředků z veřejných rozpočtů. I tento fakt ospravedlňuje vyšší míru dohledu ze strany veřejné moci.

U jiných než veřejně prospěšných nadací (např. pokud jsou tyto struktury využívány jako nástroje správy rodinného majetku) naopak převažuje zájem na ochraně soukromí. Tyto nadační struktury nejen že nepožívají daňových výhod (nebo ve velmi omezeném rozsahu), ale také nečerpají prostředky z veřejných rozpočtů; proto není dán důvod ke zvláštnímu dohledu ze strany státu a veřejnosti.

3.2 Vnitřní dohled nad nadacemi

Dozorčí rada je kontrolním a revizním orgánem nadace, který dohlíží nad správou a řízením nadace.

Zakladatel nastaví pravidla pro fungování dozorčí rady v nadační listině (popř. ve statutu) tak, aby byl – s ohledem na absenci vlastníka/nejvyššího orgánu vytvořen stabilní a funkční mechanismus vnitřního dohledu (viz 1.2).

Dozorčí rada dohlíží především nad hospodařením nadace a směřování k dosahování nadačního účelu.

Neurčí-li nadační listina něco jiného, dozorčí rada sama volí a odvolává své členy.

  • Zakladatel stanoví v nadační listině (v intencích zákonné úpravy) pravidla obsazení dozorčí rady a vymezí její kompetence.
  • Členem dozorčí rady nemůže být člen správní rady (nebo likvidátor), zaměstnanec nadace nebo osoba, která není ve vztahu k účelu nadace bezúhonná. Další omezení může stanovit zakladatel.
  • Člen dozorčí rady vykonává svou funkci s péčí řádného hospodáře.
    Dozorčí rada zastupuje nadaci v případě střetu zájmů nadace a (člena) správní rady.
  • Dozorčí rada je kolektivní orgán; má alespoň 3 členy. U menších nadací (do výše nadačního kapitálu pod 5 mil. Kč) může být vnitřním kontrolním a revizním orgánem – individuální orgán – revizor.

Dohled vnitřní

Existence vnitřního kontrolního orgánu je odůvodněna potřebou vyvažování pozice výkonného orgánu (správní rady) také proto, že u nadací (fundací) je pojmově vyloučena existence nejvyššího orgánu, který je typický pro svět korporací. Nadace totiž nemají žádné členy, vlastníky či akcionáře (u obchodních společností), kteří by mohli přímo či nepřímo dohlížet na činnost vnitřních orgánů, zejména pak orgánu výkonného – správní rady. Zároveň chybí orgán podobný spolkovému shromáždění, který by byl povolán rozhodovat o nejdůležitějších otázkách.

I když je dozorčí rada především vnitřním orgánem dohledu, její působnost je mnohem širší, přičemž její rozsah závisí především na vůli zakladatele. Ten může vždy rozhodnout nad rámec zákona, jaká další práva a povinnosti nad rámec zákona dozorčí radě vymezí.
V rámci své kontrolní činnosti má dozorčí rada ex lege právo nahlížet do dokladů nadace a požadovat od členů dalších orgánů nebo jejích zaměstnanců vysvětlení k jednotlivým záležitostem. Pokud zjistí nedostatky, upozorní na ně správní radu a podá návrhy na jejich odstranění. V krajním případě se obrátí na soud se žalobou na neplatnost rozhodnutí správní rady.

U menších nadací vykonává působnost dozorčí rady revizor. Každá nadace totiž musí mít obligatorně vnitřní kontrolní orgán – kolektivní – dozorčí radu nebo – individuální – revizora. Dozorčí rada musí být obligatorně zřízena u větších nadací, pokud nadační kapitál dosahuje výše alespoň 5 mil. Kč. Jinak musí být zřízena, projeví-li v tomto smyslu svou vůli zakladatel v nadační listině (dobrovolně).

Pro nadace, které svojí velikostí/komplexitou přesahují určitou mez, lze doporučit zavedení systému interního auditu jakožto standardního nástroje řízení rizik. S tímto může být spojeno zavedení kontrolních procesů (které jsou typické ze světa komerčních entit, zejména akciovek), které by měly ošetřovat zejména oblast operačního rizika spojeného s fungováním nadace.

Kateřina Ronovská:

„Již při obsazování dozorčí (ale i správní) rady prvními členy je vhodné sepsat tzv. Code of conduct, určitý kodex chování členů vnitřních orgánů nadace, aby si členové uvědomili, jaká jsou jejich práva a povinnosti, že jsou povinni jednat s péčí řádného hospodáře a jaké důsledky bude mít nedodržení tohoto pravidla. Je to cesta, jak předcházet budoucím nedorozuměním, porušováním standardu péče, střetům zájmů, či nečinnosti ze strany členů vnitřních orgánů.“

„Působnost dozorčí rady se ve velké míře dotýká ekonomických otázek fungování nadace a jejího hospodaření. Při výběru či následné volbě členů dozorčí rady je tak vhodné zvažovat také ekonomickou, příp. daňovou odbornost/zkušenosti potenciálních členů.“

Karel Valo:

„Na rozdíl od korporací, jejichž primárním účelem je dosahování zisku, a u nichž je hospodaření, resp. finanční výsledky podstatou činnosti, a tedy i podstatou detailního dohledu dozorčí rady, u nadací lze hospodaření považovat za sekundární ´činnost´, která de facto umožňuje naplňování hlavní podstaty, tedy dosahování pozitivního společenského dopadu. Tudíž, dohled dozorčí rady u nadací má komplexnější, resp. víceúrovňový charakter, kdy mají být naplněny obě roviny dohledu – jak finančně-hospodářská, tak účelová a dopadová. S ohledem na tuto komplexnost je vhodné i složení dozorčí rady nadací koncipovat tak, aby znalosti a dovednosti jejich členů jako celek umožnily pokrytí obou těchto aspektů.“

3.3 Vnější dohled nad nadacemi

Zakladatel si může vymezit vůči nadaci určité pravomoci, čímž může částečně nadaci ovlivňovat a dohlížet na její fungování. V kontextu českého nadačního práva je na místě zachování kontrolní funkce zakladatele (popř. jeho rodiny) hodnotit jako vhodné.

Vnější dohled nad nadací je zajišťován mj. externím odborným auditem. Zákon stanoví, kdy je audit povinný. Nadace zvažuje pravidelnou obměnu auditora.

V omezeném rozsahu může vnější dohled vykonávat soudní moc. V České republice však neexistuje specializovaný orgán dohledu nad nadacemi.

Transparentnost nadace je zajišťována především plněním reportních a rejstříkových povinností (zveřejňováním výročních zpráva a účetních závěrek nadace), které nadaci ukládá zákon. Takto je umožněn dohled ze strany veřejnosti.

Dohled ze strany zakladatele

Zakladatel si může vymezit vůči nadaci určité pravomoci, za pomoci kterých může částečně nadaci ovlivňovat a dohlížet na její fungování. Zakladatel tak může zasáhnout především, když dochází k nějaké „nestandardní situaci“. Nemělo by proto jít o možnost zasahování do každodenních záležitostí nadace, ale spíše vytvoření možnosti „zatáhnout za záchrannou brzdu.” Pokud se chce zakladatel aktivně podílet na činnosti nadace, za vhodnější lze považovat účast ve správní nebo dozorčí radě, popř. některém z poradních výborů. Přílišná ingerence ze strany zakladatele může naopak přinášet riziko narušení vnitřního řízení (governance) a nežádoucí nejasnosti ve vztahu k rozdělení kompetencí a odpovědnosti členů volených orgánů. Negativním důsledkem může být frustrace členů orgánů, výkonného vedení i zaměstnanců nadace.

Vnější soukromý audit hospodaření

Provedení odborného auditu hospodaření zajišťuje možnost realizace vnějšího odborného dohledu. Ověřit účetní závěrky auditorem je možné, pokud tak stanoví zakladatel, a nutné (ex lege), pokud nadační kapitál nadace nebo její obrat v uplynulém účetním období dosahuje více jak 5 mil. Kč.

Doporučená obměna auditora v určitých časových intervalech je vedena stejnou snahou jako v případě jakýchkoliv jiných organizací, tzn. snahou o minimalizaci operačních rizik a zároveň zodpovědností řádného hospodáře.

Vnější dohled ze strany státu

V řadě evropských zemí je zřizován zvláštní orgán „vnějšího“ dohledu nad nadacemi (např. v Německu, Švýcarsku, Lichtenštejnsku). Český zákonodárce se nicméně koncepčně přiklonil k jinému řešení, a to jednak podrobnější zákonné regulaci postavení nadací, vč. silného postavení orgánu „vnitřního“ dohledu (dozorčí rady, revizora), a jednak dohledovým mechanismům v zákoně vymezených případech ze strany soudní moci. Zároveň je kladen důraz na transparentnost a preventivní ochranu práv věřitelů.

Soudní dohled nad nadacemi je vykonáván v zákonem stanovených případech. To souvisí se zásadou, že státním orgánům je povoleno pouze to, co jim zákon výslovně stanoví. Možnost autoritativního zrušení nadace soudem je krajním prostředkem, který může soud použít pouze výjimečně v taxativně vymezených případech, pokud nadace nezjedná nápravu dobrovolně.

Dalším orgánem veřejné moci, kterému jsou svěřeny určité pravomoci vůči nadacím, jsou orgány finanční správy (finanční úřady). Jiné orgány státní správy mohou být povolány v souvislosti s dohledem nad poskytnutými dotacemi z veřejných rozpočtů, nebo pokud nadace realizují pro určitý účel veřejnou sbírku (krajské úřady), v režimu zákona 117/ 2001 Sb., o veřejných sbírkách, v aktuálním znění.

Transparentnost fungování

Povinnost každoročně sestavovat a zveřejňovat výroční zprávu se zákonem stanoveným (alespoň) minimálním obsahem přispívá k transparentnosti a umožňuje dohled ze strany veřejnosti.

Nadace je povinna sestavit a zveřejnit výroční zprávu do konce šestého měsíce od uplynutí předcházejícího účetního období. Výroční zpráva obsahuje mj. účetní závěrku a přehled o veškeré činnosti, vč. zhodnocení této činnosti.

V širším slova smyslu má pro ochranu a dosahování účelu nadace, jakož i ochranu práv třetích osob, zásadní význam také obecná povinnost vést spolehlivé záznamy o svých majetkových poměrech (vč. vedení účetnictví), povinnost aktualizovat své údaje ve veřejných rejstřících (v souladu s pravidly stanovenými zákonem č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a evidenci svěřenských fondů, v aktuálním znění), přičemž je chráněna dobrá víra v údaje zapsané v nadačním rejstříku. Od roku 2021 stanoví zákon povinnost evidence skutečných majitelů, která se týká i „skutečných majitelů“ nadací (viz zákon č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů, v aktuálním znění).

Velké nadace také mohou zvážit určitý vnitřní oznamovací systém inspirovaný zákonem o ochraně oznamovatelů, který se dotýká obchodních společností (zákon o whistleblowingu).

4. Komunikace

Přístup ke komunikaci se v každé nadaci odvíjí od jejích cílů, možností, motivací a personálních kapacit (viz 5). Není proto možné definovat jeden ideální a univerzální přístup. Věříme, že níže uvedená doporučení se vám mohou hodit jak při zakládání nadace či nadačního fondu (viz 1.2), tak i v jakékoli fázi jejich existence. Nastavení komunikace i její možnosti se také mohou měnit v čase, stejně tak se mohou lišit i u různých organizací založených stejnými zakladateli.

4.1 Zákonné minimum jako základ

Cílem tohoto dokumentu je osvětlit možnosti, přínosy, ale i úskalí komunikace.

  • Ze zákona mají nadace povinnost vydávat výroční zprávu, která představuje komunikační minimum.
  • Výroční zpráva nadace podle zákona obsahuje:
    • přehled o vlastním majetku a závazcích,
    • u jednotlivých nadačních darů přehled o osobách, které poskytly nadační dar v hodnotě vyšší než 10 000 Kč,
    • přehled o tom, jak byl majetek nadace použit,
    • přehled o osobách, kterým byl poskytnut nadační příspěvek v hodnotě vyšší než 10 000 Kč,
    • zhodnocení, zda nadace při svém hospodaření dodržela pravidla pro poskytování nadačních příspěvků,
    • a přehled nákladů na vlastní správu,
    • zhodnocení základních údajů roční účetní závěrky a zprávu auditora, je-li nadace povinna mít účetní závěrku ověřenou auditorem.

Komunikace nadace či nadačního fondu by měla být úměrná účelu a cílům dané organizace. Je plně na nadaci či nadačním fondu, jaký rozsah komunikace zvolí. Všechny možnosti mohou být správně, jestliže jsou v souladu s hodnotami a přístupem dané organizace, a pokud v případě nadací splňují stanovené zákonné minimum. Je také přínosné si uvědomit, pojmenovat a obhájit důvody pro přístup ke komunikaci, který daná nadace zvolí.

4.2 Co může komunikace přinést

Vhodná komunikace, ať už k malé a jasně definované cílové skupině nebo i k širšímu publiku, může přinášet konkrétní výsledky ve více oblastech. Kvalita komunikace se u řady nadací promítá do naplňování jejích cílů, protože ovlivňuje budování komunity, podporu konkrétních akcí a účast na nich, fundraising, reputaci a povědomí o organizaci i jejích konkrétních projektech. Komunikace v mnoha případech tvoří významnou součást edukativní a advokační činnosti nadací. Kvalitní komunikace má také potenciál přispět k systémovým změnám.

Je dobré vzít v potaz i to, že existují nadace, které záměrně svoji komunikaci s veřejností omezují, a přesto úspěšně naplňují své cíle. Každá organizace by si měla také uvědomit a pojmenovat případné nevýhody či rizika komunikace a zvážit, jak k nim nejlépe přistoupit.

Stejně tak může být přínosné se zamyslet nad tím, jak budou nadaci vnímat zejména její stakeholdeři, pokud komunikovat nebude, respektive bude komunikovat zcela minimálně.

4.3 Základní principy

  • Komunikace by měla patřit mezi důležité činnosti nadace, i kdyby měla probíhat jen minimalisticky a interně mezi členy nadace, správní či dozorčí radou a zakladateli. Kvalitní komunikace přispívá k porozumění cílům, motivaci a dobré spolupráci.
  • Komunikace nadace může ovlivňovat její reputaci, dárce, věrohodnost, příjemce grantů.
  • Nadace podává informace tak, aby minimalizovala riziko jejich zkresleného vnímání.
  • S nejdůležitějšími informacemi, které nadace zveřejňuje (např. o jejích plánech, výsledcích či chodu), by se měl nejprve obeznámit tým nadace.
  • Zákonem požadované informace o nadaci a její činnosti by měly být dostupné všem, kteří o ně mají zájem.

Zejména u nadací, jejichž posláním je ovlivňovat veřejné mínění a naplňovat komunikací konkrétní společenský cíl, může každodenní práce komunikačního týmu tvořit jádro jejích aktivit. Takové nadace by měly roli komunikace věnovat velkou pozornost od samého začátku.

Komunikační strategie nadace, pro kterou je její komunikace klíčový nástroj, by měla zahrnovat i podrobný popis cílových skupin. Pro každou cílovou skupinu by měl být stanovený vhodný obsah a ideální komunikační kanály.

Existuje řada organizací, jimž komunikace k naplňování stanovených cílů nijak nepřispívá. Nepotřebují měnit veřejné mínění, nezískávají peníze od dárců, nevyhlašují veřejné granty, nechtějí zviditelnit své zakladatele ani jiné osoby či témata. Takovým organizacím může minimalistický přístup ke komunikaci vyhovovat.

Nadacím, které považují svou značku za důležitou a chtějí s ní pracovat aktivně, může pomoci vypracování brand identity, díky níž může být jakákoli komunikace nadace jasně identifikovatelná pro všechny její příjemce.

Nadace by měla v komunikaci myslet i na krizové situace, měla by znát případná rizika a také scénáře, jak na ně reagovat.

Komunikační strategie by měla být, v míře odpovídající rozsahu a důležitosti komunikace pro danou organizaci, součástí celkové strategie nadace.

4.4 Komunikace nadačních příspěvků

  • Pokud nadace poskytuje nadační příspěvky, měla by (aspoň minimalisticky) zveřejnit pravidla pro jejich poskytování.
  • Nadace by měla mít nastavený komunikační postup pro relevantní žadatele o nadační příspěvky. O rozhodnutích v rámci grantových procesů, jejichž součástí je výzva k podávání grantových návrhů/proposalů, by je měla informovat v předem stanovené lhůtě a předem jasně deklarovaným způsobem.

4.5 Odpovědnost

  • Je dobré se zamyslet nad celkovým dopadem komunikace nadace či nadačního fondu a usilovat vždy o druh a způsob komunikace, který bude zodpovědný nejen vůči vlastní organizaci, ale i vůči celému společensky prospěšnému sektoru.
  • Ředitel/ka nebo správní rada by měl/a určit, kdo zajišťuje komunikaci nadace a nese za ni zodpovědnost. Pokud není možné věnovat specialistovi komunikace alespoň jeden celý úvazek, mělo by být specifikováno, kdo ze členů týmu a na jaký úvazek se komunikaci věnuje. Tomu by měl být přizpůsoben i rozsah komunikační agendy.
  • Pracovník či tým zodpovědný za komunikaci by měl v ideálním případě zajišťovat externí i interní komunikaci, aby na sebe logicky navazovaly. Interní komunikace směřuje dovnitř organizace (výkonného týmu, včetně správní či dozorčí rady a zakladatelů), externí komunikace je určena veřejnosti.
  • Pro případ nepřítomnosti pracovníka odpovědného za komunikaci by měl být určen jeho zástupce, který by měl mít přístup ke všem informacím i komunikačním nástrojům. Měl by být také obeznámen s komunikačními procesy nadace.

U každé organizace je užitečné se zamyslet nad tím, jaký dopad bude mít zvolený komunikační přístup na vnímání nadace nebo nadačního fondu zejména jejich stakeholdery. Je dobré si uvědomit, že i rozsah, význam a komunikační preference stakeholderů se u každé organizace liší. Zároveň je vhodné vzít v potaz, že každá organizace svým přístupem ke komunikaci do určité míry ovlivňuje i standard v odvětví, tedy to, jak komunikují ostatní nadace a jak jsou vnímány společností. Současně je při nastavování komunikace vhodné si uvědomit, že veřejně prospěšný nadační sektor je spojen s daňovými zvýhodněními, proto mohou být na organizace v něm působící kladeny nároky na komunikaci a transparentnost větší než v jiných sektorech.

S ohledem na komunikaci je dobré se zamyslet zejména nad tím, jak chce být konkrétní organizace vnímána, v čem pro ni a její aktivity i cíle může být komunikace přínosná a v čem může být naopak nežádoucí.

Komunikace nadace odráží přání zakladatelů a/nebo správní rady i celkové nastavení a strategii organizace. Závisí také na jejích kapacitách a roli, jakou hraje při naplňování cílů nadace. U některých nadací může hrát komunikace minimální roli, pro jiné je naopak užitečným nástrojem přispívajícím k naplňování jejích cílů.

Komunikace sice může vyžadovat značnou investici, v mnoha případech však s sebou přináší odpovídající zisk.

4.6 Práce s informacemi

  • Nadace by měla mít nastavené procesy, jak šířit informace, zejména pokud jsou z jakéhokoli důvodu citlivé. Jejich zveřejnění by měl ověřit a schválit pracovník, který danou oblast odborně a formálně zastřešuje.
  • Nadace při poskytování informací dbá na ochranu osobních údajů.
  • Nadační listina, statut nadace a informace o členech volených orgánů nadace jsou veřejně dostupné v nadačním rejstříku, případně na webu; každý také může nahlížet do statutu nadace také v sídle nadace.
  • Důležité dokumenty spojené s komunikací by měly být archivovány tak dlouho, dokud nepozbydou platnosti.
  • Nadace by měla zajistit kontinuitu procesů spojených s archivací a komunikací pro případ, že se změní nebo odejde člen týmu odpovědný za komunikaci.

4.7 Komunikační kanály

  • Při volbě komunikačních kanálů pro externí komunikaci je vhodné zaměřit se na takové, které zajistí snadný přístup příslušníkům cílových skupin.
  • Doporučené minimum pro externí komunikaci představuje jednoduchá webová stránka se základními informacemi, na níž je možné najít ze zákona povinnou výroční zprávu, která může existovat i pouze v elektronické podobě.
  • Nadace by se měla zamyslet nad tím, jak přínosná z hlediska naplňování jejích cílů je její přítomnost na sociálních sítích.

Zejména u externí komunikace je dobré dbát na to, aby mediální či jiné veřejně viditelné výstupy nebyly samoúčelné, ale sloužily jako prostředek k naplnění dlouhodobějších a hlubších cílů nadace.

Nadace by měla dbát na to, aby její komunikace byla efektivní a profesionální a zvyšovala standard vnímání kvality komunikace a práce v celém společensky prospěšném sektoru. S tím by měl souviset také důraz na výběr schopných lidí a budování kapacit komunikačního týmu.

4.8 Vyhodnocování komunikace

  • Člen/ka týmu zodpovědný za komunikaci by měl/a průběžně ověřovat, zda komunikace nadace funguje, je efektivní a plní stanovené cíle.
  • Tam, kde je to možné, by se měly efekty komunikace vyhodnocovat.
  • Na základě průběžného vyhodnocování je třeba komunikaci upravovat tak, aby co nejefektivněji přispívala k naplňování cílů nadace.

Přínos komunikace je možné měřit a na základě výsledků nastavovat její správnou podobu, rozvíjet ji či obhajovat nutnost s ní souvisejících výdajů. Základní možnosti měření nabízejí například sociální sítě, aplikace na monitoring mediálních výstupů. Hlavní otázka by však měla znít, zda nadace prostřednictvím komunikace dosahuje svých cílů, tedy zda ovlivňuje adresáty komunikace ve prospěch naplňování jejího účelu. V ideálních případech může komunikace významně přispívat i k systémovým změnám a ovlivňovat celospolečenské vnímání konkrétních témat.

Všechny výše uvedené informace jsou jen doporučení. Uvědomujeme si, že zejména malé a začínající nadace nemají na komunikaci příliš kapacit, jakkoli ji mohou vnímat jako přínosnou. Jim mohou tato doporučení sloužit jako inspirace pro základní nastavení komunikace a pomoci určit směr, kterým mohou komunikaci rozvíjet, jakmile a pokud na ni získají prostředky a kapacity.

5. Činnost nadace: poskytování nadačních příspěvků (grantů) a realizace vlastních projektů

Činnost nadace či nadačního fondu naplňuje poslání, které bylo stanoveno zakladatelem/li při založení. Lze jednoduše říct, že téměř nic není nemožné. Následující kapitola je pouze soubor možností osvědčených v praxi, ale kreativitě v činnosti nadací se meze nekladou. Činnost nadací je totiž obrazem lidí, kteří ji spravují.

Kapitola „Činnost nadace“ je provázaná  se všemi základními aspekty fungování nadace (od governance po nadační kapitál), proto i kapitoly kodexu fungují pouze ve společném kontextu. 

Existuje široká škála různých modelů a činností, které nadace vytvářejí, a pokud dodržují poslání, pravidla definovaná zákonnými stanovami a hospodaří transparentně a s péčí řádného hospodáře, mohou vykonávat různé typy činností, které směřují k naplnění vize a mise.

5.1 Role nadace

  • Základní rolí nadace je podpora trvalých pozitivních hodnot ve společnosti.
  • Je třeba zdůraznit, že nadace mohou sehrát široké spektrum rolí ve spolupráci s ostatními partnery (od dárcovské po koordinační a odbornou) při naplňování poslání.
  • V rámci jednotlivé spolupráce si nadace definuje svoji roli a od toho odvíjí i způsob své podpory.

V rámci tzv. collective impact je zásadní, aby každý stakeholder, tedy i nadace rozuměl své roli a dodržoval ji v zájmu naplnění společného cíle. (Collective impact je přístup k řešení komplexních společenských problémů, který zdůrazňuje potřebu spolupráce mezi různými sektory a organizacemi. Tento koncept vychází z myšlenky, že žádná jednotlivá organizace či instituce není schopna efektivně a udržitelně vyřešit složité sociální, ekonomické nebo environmentální výzvy sama o sobě.)

Diskuse a důležité otázky na začátku

Pro zakladatele i členy statutárních orgánů je zásadní si otevřeně a vzájemně dobře prodiskutovat, co je 1/ vizí, misí a dlouhodobým i krátkodobým strategickým cílem nadace, kdo jsou 2/ klíčoví stakeholdeři, 3/ jaký dopad chce nadace zaznamenat ve společnosti a 4/ jakým způsobem bude nadace svoji činnost financovat.

5.2 Časový aspekt

  • Nadace plánují svoji činnost a budují nadační kapitál, který konzistentně podporuje hodnoty a poslání ve společnosti desítky až stovky let.
  • Nadační fondy mohou vzniknout s dlouhodobým záměrem, ale i za krátkodobým účelem. Jejich financování je zpravidla tzv. „průtokové,“ kdy spravují svůj majetek prostě (základní správa) a průběžně ho vkládají do své činnosti. Od toho se odvíjí i druhy činností.

5.3 Strategie

  • Dlouhodobá strategie, od které se odvíjí činnost nadace, je přístup, jak systematicky a kontinuálně naplňovat poslání. Její zpracování ovšem není povinné. Např. malá rodinná nadace, která chce ad hoc podporovat projekty blízké svému srdci, nutně nemusí mít zpracovanou strategii v jakékoliv formální podobě.
  • Ve větších nadacích, které spravují fondy a vlastní komplexnější programy a projekty, je zvykem, že strategii připravuje nadační tým a finálně ji schvaluje správní rada, která též může být zapojena do příprav. Obecně je však potřeba říct, že každá nadace si volí svůj vlastní přístup, který je pro ni adekvátní a vhodný.

Nezapomeňte. Strategii, účel i činnost je možné revidovat, ať už jsou důvody jakékoliv (např. změna priorit firmy nebo změna tématu v rodinné nadaci v rámci generační výměny). Zároveň však i daná změněná podoba musí být v souladu s účelem nadace (který je též možné v průběhu revidovat). Důležité je vše transparentně komunikovat všem důležitým stakeholderům, ke kterým má nadace závazky a přemýšlet nad efektivitou již vynaložených nákladů a hospodaření s nadačním kapitálem.

Z dlouhodobého hlediska je vhodné strategii i činnost průběžně diskutovat a revidovat.

Příkladem dobré praxe je vytvoření tzv. exit strategie, která pomůže důsledně dodržet závazky u jednotlivých partnerství a díky níž obě strany ví, na čem jsou. Např. nadace v případě, kdy plánuje ukončit podporu projektu, informuje organizaci půl roku (i více) dopředu. Ta se tak může na tuto změnu dobře připravit. Nutno dodat, že exit strategie není povinná a někdy ji nelze realizovat, pokud dojde k nečekaným změnám ve finančním cash-flow nadace.

Otázky, které je užitečné si klást pravidelně:

  • Čeho chci dosáhnout? Chci, aby se co nejvíce zaměstnanců firmy zapojilo do sbírky, chci zlepšit kvalitu života svých sousedů nebo podpořit změnu legislativy? Nebo prostě jen chci, aby mně i lidem kolem mě bylo dobře.
  • Za jak dlouho? Chci vidět výsledek teď hned nebo mám vše, co potřebuji k dlouhodobé podpoře systémových kroků, zejména čas, trpělivost a vizi?
  • S kým? Kdo jsou odborné organizace v „mé“ oblasti podpory? Kdo může zajistit opravu místní školy a spravovat náš dar?
  • Komu? Chci najít nové leadery (otevřená grantová výzva) nebo raději hodlám sám/s odbornými partnery vybrat aktivní pilotní organizace (uzavřená grantová výzva)?
  • Jaké potřebuji kapacity? Struktura organizace se vždy odvíjí od celkových cílů a činností nadace a je třeba zvažovat její udržitelné nastavení a efektivitu. Řešení lze zajistit jak prostřednictvím interního týmu, tak externího partnera, organizace, které poskytne finance, aby činnost pro nadaci udělal. Např. Zvládne se tým nadace věnovat rekonstrukci kláštera nebo najdeme externího partnera? V případě firemní nadace – koho z firmy můžeme zapojit jako dobrovolníka, aby nám s činností nadace pomohl? Existují nadace, které mají board externích expertů. Mohou být statutární (uvedeno ve statutu) nebo neformální, nestatutární, který jim pomáhá nastavovat činnost. Není to povinné a je to zcela na uvážení nadace. Různým typům boardů se více věnuje kapitola governance.

5.4 Nejčastější typy činností

Činností je celá řada. Tato kapitola zmiňuje nejobvyklejší činnosti nadací. Jejich rozšíření uvádíme v „Komentářích“ Kreativitě se meze nekladou.

5.4.1 Jak nadace naplňuje účel

Jde o základní roli nadace.

Kdo může být beneficientem?

  • Právnická osoba
  • Fyzická osoba

Nadace často poskytují finanční prostředky (nadační příspěvky) organizacím občanské společnosti, příspěvkovým organizacím, výzkumným, kulturním a dalším institucím a jiným subjektům, které provádějí aktivity spojené s misí nadace. Tímto způsobem mohou v podpořených partnerech získat důležité odborné partnery, kteří jim pomohou naplnit poslání.

Otevřené grantování – díky tomuto formátu mohou nadace získat hlubší vhled do podporované oblasti, objevit nové leadery, propagovat téma a zároveň iniciovat nové nápady.
Nadace mohou o výběru rozhodnout samy prostřednictvím svých pracovníků nebo si mohou pozvat externí odborné hodnotitele.

Uzavřené grantování – nadace mohou podpořit předem dané organizace, koalice nebo jednotlivce, které si zvolí dle svých vlastních pravidel a rozhodnutí (typické např. pro rodinné nadace). Možné je také např. oslovit předem vybraný okruh organizací (jednotlivých, sítí či platforem) a mezi nimi si za jasně daných podmínek vybrat ty, které se rozhodne podpořit.

Nadace např. a) osloví vybranou skupinu organizací občanské společnosti a následně si na základě vlastních podmínek vybere ty, které podpoří, nebo b) osloví vybranou skupinu organizací občanské společnosti s návrhem spolupráce bez vstupních podmínek a v případě oboustranného souhlasu je podpoří.

Konsorcia a různé formy spolupráce. Nadace se mohou propojit a založit tzv. konsorcium nebo jiný formát partnerství (v zahraniční praxi pod zastřešujícím termínem donor collaborative), které společně financuje a realizuje program nebo projekt. Ten může přinést větší finanční efektivitu a dopad nebo kultivuje vzájemnou spolupráci mezi nadacemi.

5.4.2 Vlastní projekty

Projekty, které nadace přímo realizuje, financuje z různých zdrojů, mezi které může patřit vlastní nadační kapitál, různé veřejné a soukromé zdroje, a naplňuje tím tak své poslání. Tím je myšlena široká škála vlastních projektů, které nadace realizuje, od investičních jako je např. rekonstrukce kláštera, vybudování sociální služby, až například po provozování školy.

Inovace a výzkum: Některé nadace se zaměřují na podporu vědeckého výzkumu a inovací v různých odvětvích. Stejně tak mohou zajišťovat sběr důležitých dat.

Zvyšování povědomí: Nadace mohou také hrát důležitou roli v informování veřejnosti o důležitých tématech a problémech, které se týkají jejich misí. Tímto způsobem mohou podněcovat diskuzi a změny ve společnosti.

Advokační činnost: Některé nadace se angažují v práci s vládou a jinými institucemi, aby prosazovaly politiky a změny ve prospěch svých cílů. Mohou působit jako hlas pro ty, kteří nemají možnost sami sebe zastupovat.

Filantropie a dobrovolnictví: Nadace mohou motivovat jednotlivce a firmy k filantropii a dobrovolnickým aktivitám, což může vést k šíření kultury pomoci druhým.

Networking a partnerství. Obvyklou rolí nadací je schopnost propojovat a spojovat a vytvářet podpůrné prostředí pro všechny partnery a aktéry.

Vlastní projekty jsou zahrnuty v naplňování účelu a ve finanční správě mimo provozní náklady (back office, rozvoj).

  • Partnerský přístup a moc peněz. Role nadace často spočívá ve financování jiných lidí a subjektů. Peníze už od nepaměti mohou vytvářet nadřazený, až mocenský pocit, a vytvářet nerovný vztah. Přesto je důležité mít na paměti, že peníze bez obsahu zůstávají jen penězi a obsah bez finanční podpory pouhým přáním. Oboje dohromady vytváří realitu, dopad a pozitivní změnu. Oboje má srovnatelnou hodnotu, která je základem rovného partnerství.
  • Rodinné nadace mohou za důležité stakeholdery považovat například členy své rodiny nebo obyvatele rodného města. Jejich činností je pak zvelebování města a investice do jeho rozvoje.
  • Trust-Based podpora z pohledu nadace znamená přístup, který klade důraz na důvěru a partnerství s partnery (grantisty). Místo byrokracie a přísných pravidel se zdůrazňuje flexibilita, otevřená komunikace a důvěra v odbornost příjemce. Nadace poskytuje finanční prostředky s minimálními podmínkami, aby organizace mohla samostatně rozhodovat, jak nejlépe dosáhnout svých cílů. Tímto způsobem je pravděpodobné, že organizace budou schopny lépe reagovat na místní potřeby a dosáhnout udržitelnějšího a pozitivnějšího dopadu. Takto pracuje řada nadací (Nadace OSF, Abakus nadační fond zakladatelů Avastu, Nadace RSJ, Nadace Via apod.).
  • Pro firemní nadaci může být zásadním stakeholderem člen boardu firmy nebo zaměstnanci a v činnosti nadace následně hraje důležitou roli dobrovolnická činnost.
  • Pokud se nadace rozhodne podpořit systémové změny, je důležité spolupracovat s odborníky (například z nevládních organizací, oborových asociací či státní sféry) a dát jim důvěru, znát jejich potřeby a držet se své role podporovatele, toho, kdo podporuje prostředí, ve kterém mohou experti snadněji prosazovat systémové změny.
  • Pokud chce nadace podpořit systémovou změnu v konkrétních oblastech, měla by důsledně reflektovat realitu a odborná doporučení v dané oblasti, aby nevytvářela paralelní systém, pro který nemá odborný mandát a důvěru, takže může způsobit nevratné škody.
  • Jsou rodinné nadace, kde může samotnou činnost vykonávat pouze správní rada složená z členů rodiny. Taková nadace nepotřebuje tým ani operativu a podle toho vždy i zvažuje kapacitní náročnost všeho, co dělá.
  • Podpora systémových změn: Průkopníkem strategické filantropie je Nadace Open Society Fund, která pomáhá budovat občanskou společnost od roku 1992 a vyrostla na zkušenosti americké filantropie.

6. Evaluace jako pomocník k učení se a rozhodování v nadaci

Veřejně prospěšné nadace bývají jedním z hybatelů společenských změn: ať působí lokálně, celostátně či v mezinárodním měřítku, rozdělováním finančních prostředků či realizací vlastních programů a projektů ovlivňují společnost, ve které působí, i oblasti, které si při svém založení vytyčily za oblast svého zájmu. To s sebou nese společenskou odpovědnost.

Nadace na své cestě k dosahování svého účelu pracuje s mnoha různými nástroji, jako jsou způsoby rozdělování prostředků, programové strategie, rozšiřování nadačního jmění apod. Jedním z nástrojů, které mohou být velmi dobrým pomocníkem na této cestě, je také evaluace. Připravili jsme pro vás také sebeevaluační dotazník na téma evaluace a učení se, který vám může pomoci si uvědomit jakou roli má evaluace ve vaší organizaci. Jaké podoby může využívání evaluace v nadaci mít i jaké první kroky může nadace podniknout k tomu, aby v ní evaluace začala žít, přiblížíme v této kapitole.

6.1 Co je evaluace a k čemu může sloužit

Evaluace je systematické zkoumání hodnoty, významu a fungování objektu, systému či procesu. Evaluace běžně zahrnuje určité standardy, kritéria a ukazatele změny či úspěchu, které tuto hodnotu či míru fungování popisují, ale přináší též poučení (lessons learnt), způsoby, jak zlepšit práci, a prostředky, které nám mohou pomoci v postupu vpřed.

Evaluace je důležitým nástrojem, který nadace používá k vyhodnocování činnosti, prokázání přínosu, zlepšení výsledků své práce, ale také k poučení (o daném tématu, způsobu, jak věci měnit apod.) a k podpoře spolupráce s dalšími zúčastněnými aktéry. Napomáhá k naplňování společenské odpovědnosti i zvýšení schopnosti získávat finanční prostředky z dalších zdrojů. Evaluace je pomocníkem rovněž pro vytváření plánů do budoucna a naplňování cílů organizace.

Cílem evaluace je poskytnout informace pro rozhodování, strategické plánování, reporting či úpravy v činnostech nadace. Přestože provádění evaluace nadaci přináší řadu pozitivních důsledků, vyplatí se pouze v případě, že je nadace ochotna a připravena s výsledky dále pracovat. V opačném případě by bylo vynakládání těchto nákladů zbytečným výdajem a ztrátou času.

6.2 Nad čím se zamyslet, než začneme s evaluací

Evaluace je efektivní pouze tehdy, když ji nadace provádí způsobem, který zaručí, že její výsledky budou srozumitelné pro ty, kteří ji mají využívat, a odpoví jejím uživatelům na otázky, které využijí pro své rozhodování. Než se do evaluace pustíme, je důležité si zodpovědět tyto otázky:

  • Co je cílem evaluace?
  • Kdo bude využívat výsledky evaluace? (nadace, cílové skupiny, ministerstva, veřejnost…)
  • Jaké otázky jsou pro tyto aktéry klíčové?
  • Kdo by měl být do evaluace zapojen? Jak?
  • Kdy by evaluace měla proběhnout? Kdy by měly být k dispozici výsledky?
  • Jak by měla být zjištění prezentována jednotlivým uživatelům evaluace?
  • Jaké personální zdroje (a schopnosti, dovednosti) můžeme v nadaci věnovat evaluaci? Jaké další personální zdroje budou třeba pro úspěšnou evaluaci? (Bude evaluace interní, externí, či smíšená?)
  • Jaké finanční prostředky můžeme na evaluaci poskytnout? (Kdo jiný by mohl poskytnout finanční prostředky?

6.3 Kdo může být uživatelem evaluace

Evaluaci často vztahujeme zejména k nadaci samotné, která ji může využívat. Nadaci však tvoří lidé, kteří mají různé role a potřeby pro jejich vykonávání. Kromě nich může výsledky evaluace využívat i řada dalších aktérů. Skutečnost, jaké informace jsou pro ně důležité, ovlivní evaluační otázky, využité metody, způsob prezentace výsledků apod.

Hlavními uživateli výsledků evaluace nadace mohou být:

Uživatelé evaluacePřínos evaluace pro uživatele
Zaměstnanci nadace, správní a dozorčí rada nadacePravidelná zpětná vazba pro procesní řízení, informace pro rozhodování, strategické plánování, reporting, poučení, ovlivňování politik či rozvoj nadační činnosti
Příjemci nadační podpory (stávající i potenciální)Možnost ovlivnit podobu programu, do kterého jsou zapojeni, vyjádřit své potřeby, ale také příležitost vyhodnotit si svůj pokrok, získat zpětnou vazbu a dělat návazná rozhodnutí
Odborná veřejnostPoučení o účinnosti poskytované podpory, aktuální potřeby a možnosti dalšího rozvoje dané oblasti, návazná rozhodnutí, výzkum apod.
Široká veřejnost (včetně cílových skupin a osob, které měly z nadační podpory přínos)Informace o úspěšnosti činnosti nadace, jednotlivých intervencí, jejím fungování, ale i o aktuální situaci v dané oblasti
Další aktéři, kteří naplňují podobný účelVyužití dat z evaluace pro vlastní činnost, pro rozvoj dané oblasti a spolupráci
PodporovateléInformace o úspěšnosti činnosti nadace, jejím fungování, ale i aktuální situaci v dané oblasti, návazná rozhodnutí o další podpoře

Dle uživatelů evaluace se stanovuje formát výstupů z evaluace a následná komunikace výsledků:

  • Zatímco programovým zástupcům nadace, partnerům či odborné veřejnosti bude zřejmě sloužit evaluační zpráva, správní radě či donorům bude stačit manažerské shrnutí.
  • Grantisté zřejmě uvítají informace, které se jich přímo týkají, např. formou případových studií či anonymizovaných zpráv.
  • Široká veřejnost a média pak ocení spíše infografiky, videa, podcasty, blogy, články apod.
  • Politici a úředníci, kteří mají vliv na systémové změny, pak nejspíše využijí policy briefy s daty z evaluace či několika evaluací.

6.4 Kdy a jak přistoupit k evaluaci

Jaké jsou typy evaluace?

Evaluace intervence (např. otevření grantové výzvy, fungování programu, podpora vybraných jednotlivců či organizací) může mít mnoho podob. Stejně tak evaluační design může být složen z mnoha různých typů nástrojů a výzkumných metod. Níže proto uvádíme jen několik pohledů na typy evaluace.

1) Podle momentu provádění evaluace vzhledem k intervenci:

  • Ex-ante evaluace (předběžná, předtím, než začne realizace intervence)
  • Pravidelná, průběžná (například po první části realizace intervence)
  • Ex-post evaluace (závěrečná, po skončení intervence)

Evaluace ex-ante, pravidelná a průběžná jsou formativní (slouží ke zlepšení kvality plánovaných nebo aktuálně realizovaných intervencí), ex-post evaluace je shrnující (používá se ke shrnutí výsledků a dopadu a realizované intervence).

2) Podle pozice evaluátora:

  • Externí evaluace (vykonává ji externí evaluátor)
  • Interní evaluace (vykonává ji interní evaluátor)
    Autoevaluace (vykonává ji tým, který se zároveň podílí na intervenci)
  • Smíšená evaluace (vykonává ji externí evaluátor ve spolupráci s interním evaluátorem či realizačním týmem)

Metody evaluace jsou velmi rozmanité. Závisí mimo jiné na účelu evaluace, evaluačních otázkách, zapojených aktérech, načasování a rozpočtu. Je vždy důležité zvážit, zda má nadace dostatek expertních znalostí i kapacit k provádění evaluace interně, anebo přizve k evaluaci externího poradce. Možností je také kombinace obou typů evaluace, kdy externí odborník zapojí tým nadace do evaluace či jejích dílčích částí. Při volbě způsobu provádění evaluace může nadace zvážit také potenciál pro učení se a rozvoj kapacity týmu díky zkušenosti s evaluací.

Vybrané aktuální trendy v evaluaci:

Participativní (emancipativní) evaluace předpokládá plnohodnotné a aktivní zapojení zainteresovaných stran v celém evaluačním procesu. Aktéři se tak přímo podílejí na nastavení evaluace, sběru dat, analýze výstupů, komunikaci hlavních sdělení a/nebo dalším rozhodování. Participativní evaluace se nezaměřuje jen na vyhodnocení, ale i na lepší porozumění aktérů principům evaluace a práce nadace, zlepšení jejich zapojení do hodnocených procesů a vyšší míru využívání dosažených výsledků. Taková evaluace motivuje zapojené rozvíjet společné činnosti a přispívá k novým dovednostem i změně myšlení.

Jak podpořit v rámci evaluací vzájemné učení

  • S klíčovými partnery a grantisty se již před počátkem podpory interně dohodněte na několika klíčových evaluačních otázkách, které zúčastněným aktérům pomohou rozhodovat, učit se a rozvíjet. Vytvořte společně jednoduchý systém sběru dat a rozdělte si zodpovědnosti.
  • Vytvářejte v průběhu spolupráce příležitosti pro vzájemné učení se (např. společná setkání s grantisty, on-line fóra, peer-to-peer evaluace apod.).
  • Diskutujte evaluační zjištění, závěry a doporučení na multiaktérových workshopech či setkáních.
  • Sdílejte evaluační zprávy a jiné výstupy (videa, infografiky apod.).

6.5 Na jakých úrovních můžeme v nadaci s evaluací pracovat

Evaluace v nadaci může cílit na některé z těchto úrovní či oblastí:

  • Strategie a její naplňování
  • Programy a činnost nadace (grantování, vlastní projekty, rozvoj komunity, vztahy s grantisty a partnery)
  • Způsob řízení a fungování nadace a výkon orgánů nadace (výkon funkce správní rady a ředitele a týmu nadace)

U každé oblasti nabízíme několik tipů, na co mohou nadace svou evaluaci zaměřit. V odkazech je možné najít také tipy na nástroje, které je možné využít, pokud se nadace rozhodne věnovat se zhodnocení dané oblasti.

6.5.1 Evaluace strategie a jejího naplňování

Evaluace může být dobrým pomocníkem již při samotném vytvářením strategie – mezi nástroje patří například různé způsoby mapování potřeb cílové skupiny, problému a systému, do něhož nadace svým tematickým zaměřením a svými cíli vstupuje, analýza klíčových aktérů, rešerše dosavadního výzkumu a řešení daného problému i aktérů, kteří se o něj již pokoušeli apod. Základem pro kvalitní strategii může být teorie změny (theory of change), která může sloužit i jako vodítko pro evaluaci a nastavení smysluplných cílů i ukazatelů změny.

Ve strategickém plánu může být evaluace zastoupena například samostatnou kapitolou včetně jejího harmonogramu nebo může být součástí každé z kapitol.¨

Evaluace může také pomoci zajistit to, aby se strategický plán nestal „kusem papíru v šuplíku“, ale byl živým a sdíleným dokumentem, který nadaci pomáhá revidovat své cíle, tedy čeho, jak a proč ne/dosáhla.

K pravidelné reflexi toho, zda a do jaké míry se nadaci daří její strategický plán naplňovat, mohou posloužit například tyto otázky:

  • Jak začleňujeme vizi, priority, cíle a aktivity ze strategického plánu do programů, individuálních pracovních plánů a rozpočtů?
  • Máme zavedené vhodné evaluační nástroje a smysluplné ukazatele, které nám pomáhají pravidelně vyhodnocovat naši činnost a činit rozhodnutí podložená daty?
  • Sledujeme též indikátory dopadů, tedy změny v životě cílových skupin?
  • Je součástí našich evaluací participativní zhodnocení průběhu a dopadů naší podpory? (tedy pohled zúčastněných aktérů)
  • Vracíme se k obsahu našeho strategického plánu také méně formálními způsoby, např. během pravidelných setkání týmu, správní rady či individuálních hodnotících setkání?
  • Odpovídáme za dopady svých činností a aktivně řešíme případné negativní důsledky naší podpory?
  • Zveřejňujeme výsledky evaluací a poskytujeme je těm, kterých by se mohly týkat?

6.5.2 Programy a činnost nadace (grantování, vlastní projekty, rozvoj komunity, vztahy s grantisty a partnery)

Nadace mohou využívat evaluaci proto, aby se dozvěděly o dopadu realizovaných programů (či dalších způsobů rozdělování finanční či nefinanční podpory), a aby je díky zjištěním mohly průběžně upravovat, aby dosáhly kýžených cílů.

Díky evaluaci programů a podpory může nadace dosáhnout větší transparentnosti, informovat o tom, na základě čeho v ní probíhají důležitá rozhodnutí i sdílet podstatné poznatky ze své dosavadní práce s dalšími aktéry, aby podpořila i jejich činnost a cíle.

V případě programů, projektů či jiných typů podpory ze strany nadace je důležité využívat nástroje evaluace již v přípravné fázi programu (např. při tvorbě strategie programu, mapování problému, aktérů, tvorbě teorie změny apod.). Během realizace programu je klíčové využívat informace o průběžném fungování programu z pravidelného monitoringu a průběžné evaluace. Po skončení programu se vyhodnocují dopady a udržitelnost opět s využitím evaluačních metod.

K reflexi programů či jiné podpory mohou posloužit například tyto otázky (resp. kritéria), které vychází z předem stanoveného účelu a zaměření evaluace:

  • Nakolik podpora odpovídala potřebám a prioritám příjemců a jejich cílových skupin? (relevance)
  • Odstranila podpora příčiny problémů? (užitečnost)
  • Jak jinak mohly být potřeby řešeny? (užitečnost)
  • Nakolik program vhodně doplnil jiné (státní i soukromé) intervence? (koherence, přidaná hodnota)
  • Do jaké míry byly naplněny cíle programu, popř. principy/hodnoty, na kterých nadace staví? (účelost / efektivnost)
  • Co nejvíce přispělo k naplnění jednotlivých cílů? (účelnost / efektivnost)
  • Jaké faktory pozitivně či negativně ovlivňovaly naplnění cílů? (účelost / efektivnost)
  • Bylo výstupů dosaženo za cenu v místě a čase obvyklou? (hospodárnost)
  • By program řízen efektivně, s ohledem na možnosti a kapacity grantistů a zapojených partnerů? (efektivita)
  • Jaké jsou pozitivní a negativní, očekávané a neočekávané společenské a environmentální dopady programu? (dopady)
  • Jak se přínosy podpory liší pro jednotlivé skupiny obyvatel, včetně žen a dívek, osob s postižením či jiné marginalizované skupiny? (dopady, lidská práva)
  • Jaké jsou předpoklady pro to, aby pozitivní přínosy programy přetrvaly i po ukončení podpory? (udržitelnost)

6.5.3 Způsob řízení a fungování nadace a výkon orgánů nadace (výkon funkce správní rady a ředitele a týmu nadace)

Způsob řízení a fungování nadace: Způsob řízení nadace, její operační mechanismy i využívané postupy a procesy jsou základem pro její stabilní fungování. Jejich pravidelná evaluace napomůže nadaci zajistit, zda aktuální podoba zajišťuje co nejlepší předpoklady pro to, aby nadace mohla naplňovat své poslání. Evaluaci může správní rada začlenit do plánu aktivit pro určité časové období.

K pravidelné evaluaci může nadace využít například tuto sadu otázek:

  • Jaké jsou klíčové postupy v oblasti (např. spolupráce s podpořenými organizacemi)?
  • Je tento postup / proces apod. stále platný a potřebný? Je důležité, aby stále existoval?
  • Co tento postup přináší?
  • Jaké jsou alternativní možnosti, jak těchto přínosů dosáhnout?
  • Jsou náklady na aplikaci tohoto postupu opodstatněné s ohledem na to, co postup přináší?
  • Je tento postup / proces dodržován správně?
  • Pomáhá tento postup / proces splnit právní normy a standardy naší organizace?
  • Je tento postup / proces v souladu s posláním a hodnotami naší organizace?
  • Je tento postup / proces jasný a snadno pochopitelný?

Výkon funkce správní rady: Správní rada má v řízení a fungování nadace nezastupitelnou úlohu. Evaluace či sebeevaluace může napomoci k pojmenování klíčových oblastí pro rozvoj správní rady a jejímu ocenění. Vzhledem k tomu, že na činnost správní rady nikdo přímo „nedohlíží“, může být evaluace v tomto případě prvkem napomáhajícím k vnitřnímu zdraví nadace.

Jednou z možností bude být sebeevaluace správní rady. Cílem je získat od každého z členů správní rady zhodnocení toho, jak si stojí v definovaných oblastech i jak fungují jako skupina. V rámci sebeevaluace se může správní rada zaměřit na těchto 5 oblastí:

  • Jak dobře vykonává správní rada svoji funkci definovanou zakládací listině /statutu nadace?
  • Jak dobře je správní rada schopna se organizovat / řídit?
  • Jaké jsou vztahy správní rady s výkonným ředitelem?
  • Jaký je můj výkon jakožto člena správní rady? O co konkrétního a reálného jsem se za poslední rok zasloužil(a)? Co díky mému působení nadace získala? V čem bych se chtěl/a posunout?
  • Jakou zpětnou vazbu chci jako člen správní rady předat ostatním členům a předsedovi správní rady?
  • V jakých oblastech by se členové správní rady měli posunout s cílem zlepšení celkové nadační činnosti (tzn. rozvoj členů správní rady)?

Chcete-li začít, nahlédněte do dotazníku Board Self-Evaluation Questionnaire, který vytvořili experti z Dalhousie University

Výkon funkce ředitele a týmu nadace: V případě, že má nadace ředitele či tým (ať již placených zaměstnanců či dobrovolníků), je jejich výkon zásadní pro výsledky nadace. Hodnocení ředitele je v kompetenci správní rady, hodnocení týmu může přenést a často přenáší správní rada do kompetence ředitele. Pro kvalitní fungování týmu je hodnocení důležitým prvkem.

Několik mýtů o evaluaci

S evaluací je spojena také řada mýtů, které někdy nadacím brání využít jejích předností na maximum. Proto některé z nich zkusíme osvětlit:

Když už se do evaluace pustíme, tak se zeptáme na všechno a všech: Kdo se víc ptá, víc se dozví… Evaluace je nicméně proces, který má své uživatele (lidi, kteří budou pracovat s výsledky evaluace a dělat na jejich základě rozhodnutí, ať už je to programový tým, správní rada, ředitel nebo dárce, zastupitel či zákonodárce). Proto je důležité hledat díky evaluaci odpovědi na otázky, které tito uživatelé potřebují. Pro nalezení odpovědí potřebujeme data – někdy jsou to informace z již existujících zdrojů, jindy od lidí, kteří nám je mohou poskytnout. Ať už využíváme při dotazování online dotazníky, telefonáty či osobní individuální či skupinová setkání, je důležité vždy myslet na to, aby evaluace byla přínosná, aby zároveň co nejméně zatížila naše respondenty a byla etická.

Evaluace musí být drahá, aby nám poskytla data, která potřebujeme: Některé metody, zejména experimentálního výzkumu (například kontrolní skupiny), jsou nákladné. Klíčové vždy je najít co nejefektivnější metodu, která nám pomůže zodpovědět otázky, na které hledáme odpovědi. Například jen výjimečně potřebujeme hledat odpovědi na reprezentativním vzorku populace, protože činnost naší nadace necílí na populaci v celé její šíři. Namísto velkého kvantitativního šetření nám někdy může odpovědi a hlubší vhled poskytnout třeba několik kvalitně vedených osobních rozhovorů s lidmi, pro které programy realizujeme.

KPI´s, které používají velké firmy budou ideálním vzorem pro tvorbu našich ukazatelů: Účelem firem je maximalizace zisku. Účel existence nadace je jiný, například podpora zachování kulturního dědictví, podpora ohrožených skupin společnosti, rozvoj péče a duševní zdraví u žáků apod. Pokud hledáme ukazatele, které může nadace sledovat pro zjištění vlivu své podpory na daný problém či kvalitu života některé skupiny společnosti, pak pro to budou vhodné ukazatele, které opravdu mohou o změně vypovídat; například zda se podařilo zapojit místní komunitu do péče o památku, aby byla udržitelná i po ukončení podpory ze strany nadace. Při výběru ukazatelů není možné vybrat z dlouhého univerzálního seznamu, ale je třeba zvolit je přesně podle jedinečné změny, kterou chceme sledovat.

Evaluace je jednorázová záležitost: I výsledky ojediněle provedené evaluace nám mohou mnoho říci a pomoct nám udělat lepší rozhodnutí v nadaci. Pokud však chceme, aby se praxe naší nadace díky evaluaci průběžně zlepšovala, potom je cestou začlenit evaluaci do běžného fungování nadace. Spíše než zaplatit tým nejlepších expertů, kteří provedou výzkum, může být dobré investovat do toho, aby si tým nadace a její správní rada osvojili evaluativní způsob myšlení, který jim budou pomocníkem v důležitých rozhodnutích. Dobrou cestou může být také začít s externím evaluátorem, který pomůže vybudovat organizaci interní kapacity.

Evaluaci práce týmu může ředitel začlenit do procesů v nadaci, například vyčlenit čas na osobní setkání s každým zaměstnancem k hodnocení a oboustranné zpětné vazbě jednou za 3–6 měsíců nebo podporovat evaluační myšlení v týmu využíváním dostupných nástrojů během pravidelných porad.

Využít můžete například jednoduché i zábavné nástroje Kronika učení, Pre mortem či Večírek úspěchů.

Správní rada může pro evaluaci výkonu ředitele využít proces o 10 krocích, které jsou nastíněny například v materiálu od BoardSource.

Ředitel si může rovněž vyžádat například 360 stupňovou zpětnou vazbu, kterou zapracuje do své sebeevaluace (příklad).

Příklady dobré praxe

  • Sociální nadační fond hlavního města Prahy – výsledky evaluace Programu podpory bydlení.
  • NF Abakus – výsledky evaluace 1. běhu zavádění paliativní péče v Domovech pro seniory.
  • Nadace Partnerství – evaluace na úrovni správní rady
    • V Nadaci Partnerství jsme prošli evaluací práce jednotlivých členů správní rady. Její předseda ji provedl prostřednictvím strukturovaných rozhovorů, které byly inspirované formáty 1:1 známými z firemního prostředí. Dopadem bylo jak větší přimknutí některých členů správní rady ke konkrétním nadačním programům, tak sebereflexe vedoucí k naplánování ukončení působení jiných členů. Proces dále pokračuje hledáním a oslovováním nových profilových kandidátů. Kromě této evaluace probíhá dvakrát ročně na zasedáních správní rady evaluace práce vedení nadace a naplňování strategických cílů. Vedení nadace na zasedáních reportuje směřování programové činnosti. Aktuálně znovu nastavujeme formu sledování jejich dopadu, kdy se odkláníme od KPIs. Vnitřní diskuzi nám usnadňuje formulace mise jednotlivých programových týmů navazujících na misi a vizi celé nadace.

6.6 Další užitečné odkazy k evaluaci

  • Česká evaluační společnost (ČES) sdružuje české evaluátory a evaluátorky. Jejich profily a kontakty jsou k dispozici v sekci Členové. Zástupci ČES organizují evaluační konference, neformální EvalCafé a pravidelná akreditovaná školení, např. Evaluační minimum, Zadávání evaluací apod.
  • Etický kodex evaluátora usiluje o posílení hodnověrnosti a transparentnost evaluace i evaluátorů v České republice. Naplňování těchto hodnot v evaluační praxi je úkolem každého evaluátora. Na kodex se odkazují některá výběrová řízení zejména vládních institucí.
  • Formální standardy provádění evaluací ČES navazují na výše zmíněný kodex. Zahrnují 30 individuálních standardů organizovaných ve 4 kapitolách (Užitečnost, Proveditelnost, Korektnost a Přesnost). Pomáhají při hodnocení nastavení evaluace i kvality jejího provedení. Také na standardy se mohou odvolávat výběrová řízení.
  • Knihovna iniciativy Impact Academy Tato online knihovna obsahuje příručky, publikace, články a videa s tématikou evaluace, ale také systémového myšlení, přístupu orientace na dopad či kolektivního dopadu. Najdete v ní také užitečné a hravé nástroje, které můžete využít pro první kroky s evaluací v nadaci.
    Průvodce evaluátora zejména v českém prostředí evropských fondů obsahuje minimální standardy nejvíce používaných metod či inspiraci, jak lépe psát evaluační zprávy.
  • Center for Evaluation Innovation – Organizace, která se zabývá využitím evaluace pro rozvoj v oblasti filantropie.
  • Evaluační rozcestník obsahuje přehled evaluačních přístupů a metod včetně konkrétních příkladů jejich uplatnění.

7. Finanční řízení nadace

Zásady finančního řízení nadace:

  • Finančním řízením se rozumí především správa majetku nadace, finanční plánování a zajištění řádného vedení účetnictví nadace. Finanční řízení nadace patří do působnosti správní rady nadace a podléhá kontrole dozorčí radou (srov. kap. 3 Dohled nad nadacemi). Členové správní rady odpovídají za to, že nadace je finančně řízena s péčí řádného hospodáře, a to bez ohledu na to, zda mají v této oblasti sami dostatečné znalosti a zkušenosti. Nemají-li je, musí si vyžádat pomoc kvalifikovaných osob.
  • Správě majetku nadace je nutné věnovat stejnou pozornost, jako hlavní činnosti nadace. Správa majetku nadace by měla být nákladově efektivní a profesionální, přičemž by současně měla reflektovat účel nadace. Při správě majetku nadace je nutné reflektovat odlišný právní režim nadační jistiny a ostatního majetku, jakož i další omezení vyplývající z nadační listiny či smluv s dárci.
  • Nadace zajistí, že při rozhodování o jejím finančním řízení, především pak o správě jejího majetku, bude nezávislá, tj. její rozhodnutí nebudou ovlivněna zájmy jiných osob. V této souvislosti řídí možné střety zájmů, které mohou vznikat mezi nadací, členy jejích orgánů či poradních výborů, zakladateli či dárci. Není-li možné se střetu zájmů zcela vyhnout, přijme opatření k omezení jejich vlivu (především sdílením informací a případným vyloučením z rozhodování o určitých otázkách).
  • Nadace má schválenou investiční politiku a strategii a standardní postupy při investování. Investiční politika je formální dokument, který definuje jasná pravidla a cíle pro správu investičního portfolia. Popisuje zásady a postupy, pomocí kterých se řídí investiční rozhodnutí. Obsahuje zejména informace o účelu investiční politiky, rozdělení odpovědností, definici dlouhodobých cílů, investiční strategii, rizikový profil, požadavky na likviditu, dodatečná investiční omezení, pravidla pro výběr externích správců aktiv, pravidla pro měření a vyhodnocování výkonnosti, požadavky na reporting a pravidla pro revize/aktualizace investiční politiky.  Nadace s ohledem na svoji velikost upraví standardní investiční proces, včetně konkrétních kompetencí jednotlivých článků investičního procesu (tj. především kdo a jak rozhoduje o realizaci různých typů investic).

7.1 Systém finančního řízení

7.1.1 Odpovědnost za finanční řízení

  • Správní rada schvaluje (zpravidla) roční rozpočet jako základní nástroj finančního plánování. Zohledňuje v něm investiční strategii a plán příjmů (vč. příp. plánu fundraisingu).
  • Správní rada průběžně sleduje a analyzuje vývoj nákladů a výkonnosti nadace, a to v závislosti na velikosti a charakteru provozu nadace, minimálně však jednou ročně. Správní rada by měla mít ucelený pohled na finanční zdraví a svoji operativní úspěšnost.
  • Správní rada zajišťuje řádné vedení účetnictví v souladu s českými účetními standardy a sestavení výroční zprávy (účetní zprávy). 

Správní rada nemůže přenést na jiné osoby (zaměstnance, poradce) svoji odpovědnost za strategické finanční řízení. To však samozřejmě neznamená, že nemůže delegovat relevantní analytické práce, přípravu návrhů dokumentů nebo si vyžádat jakákoli doporučení. Pokud někteří členové správní rady nemají dostatečné znalosti nebo zkušenosti, může správní rada rozhodnout o tom, že působnost v oblasti finančního řízení budou vykonávat jen někteří z členů správní rady; to však nezbavuje ostatní členy správní rady povinnosti kontrolovat, jak je tato působnost vykonávána (srov. § 156 odst. 2 obč. zák.).

Rozpočet je nástroj řízení, který se používá k plánování příjmů a výdajů na příští rozpočtový rok. Rozpočet slouží ke stanovení finančních cílů (jako jsou úspory, investice nebo snížení dluhu), řízení cash flow, poskytuje jasný přehled o dostupných finančních zdrojích (což usnadňuje rozhodování o výdajích a investicích) a slouží jako nástroj zpětné kontroly. Rozpočet by měl reflektovat zkušenosti předchozích let, ale též aktuální výsledky hospodaření nadace a plánované investice.

Zvláštní pozornost by měla být věnována otázce provozních nákladů nadace. Tyto náklady mohou být specificky omezeny v nadační listině. V každém případě by finanční plánování mělo zvláště sledovat kritérium přiměřenosti provozních nákladů.

Správní rada by měla zajistit, že vedení účetnictví nadace je svěřeno kompetentní osobě disponující relevantní zkušeností s vedením účetnictví veřejně prospěšným poplatníkům. I pokud nadace nesplňuje podmínky pro vznik zákonné povinnosti auditu, měla by správní rada zvážit, zda se nadace nemá podrobit auditu dobrovolně, aby se zajistila relevantní kontrola účetnictví.

7.1.2 Řízení správy majetku

  • Organizační a procesní uspořádání nadace má zajistit, že majetek nadace bude efektivně spravován v souladu s požadavky odborné péče. 
  • Nad správou majetku nadace by měla být vykonávána nezávislá kontrola. Řídící a kontrolní systém nadace by měl identifikovat rizika střetu zájmů a stanovit pravidla pro jeho řízení.
  • Procesy správy majetku nadace by měly být v relevantní míře podrobnosti popsány ve vnitřních předpisech nadace.

V závislosti na okolnostech může nadace spravovat svůj majetek zcela sama nebo může (zpravidla jeho část) delegovat do správy externího správce majetku. Správní rada je vždy zodpovědná za volbu konkrétního způsobu zajištění správy majetku, jeho průběžnou kontrolu a hodnocení. Zjistí-li, že je to vhodné, musí rozhodnout o jeho změně.

Odborná správa majetku nadace vyžaduje, aby nadace měla k dispozici osoby s relevantní mírou zkušeností a znalostí s daným druhem majetku. Pokud tuto kvalifikaci nesplňují členové správní rady ani zaměstnanci nadace, měla by si správní rada vyžádat službu externích poradců. Je-li to přiměřené struktuře a objemu spravovaného majetku, mohou být takové osoby jmenovány členy investičního výboru coby stálého poradního výboru správní rady (k tomu srov. kapitolu 2.1.7 Výbory nadace a poradní sbory).

Nadace musí zajistit nad správou majetku nezávislý dohled. Ten by měl být vykonáván především dozorčí radou. I dozorčí rada by pak měla sama disponovat dostatečnou kvalifikací pro to, aby byla schopna vyhodnotit způsob správy majetku nadace. Nedisponuje-li jí některý z jejích členů, měla by si též vyžádat službu externích poradců, případně zřídit vlastní odborný poradní orgán.

Nadace při správě svého majetku řídí riziko střetu zájmů. Existence střetu zájmů je v určité míře vlastní všem druhům správy cizího majetku. Toto riziko do značné míry snižuje dohled vykonávaný nad správou majetku, a to jak dohled po linii řízení (tj. dohled správní radou), tak dohled vykonávaný dozorčí radou. Vnitřní předpisy nadace by měly specificky řešit případy zvýšeného rizika střetu zájmů. Všichni členové orgánů nadace nebo zaměstnanci podílející se na správě majetku by tak měli mít povinnost oznámit existenci jakéhokoli vlastního zájmu nebo zájmu osoby jim blízké na jakékoli transakci či opatření. V závislosti na konkrétních okolnostech případu je pak lze vyloučit z rozhodování o realizaci takového kroku.

Každá nadace by měla přijmout vnitřní předpis upravující pravidla správy vlastního majetku. Tento předpis by měl určit pravidla pro stanovení investiční strategie, vymezit rozdělení působnosti a zodpovědnost za nakládání s majetkem nadace, stanovit postupy pro jeho kontrolu a vyhodnocování. Lze doporučit, aby nadace v této souvislosti upravila též alespoň základní pravidla řízení střetu zájmů (především tedy vymezila případy střetu zájmů a stanovila pravidla jejich předcházení či řešení).

7.1.3 Respekt k zákonným principům

  • Nadace respektuje odlišný právní režim nadační jistiny a ostatního majetku, především požadavek na zachování hodnoty nadační jistiny. Nadace může přijmout dar s příkazem (Dar se závazným pokynem dárce, jak s darem naložit), jen pokud to neodporuje jejímu účelu; učiní-li tak, příkaz respektuje.
  • Nadace řádně plní své daňové povinnosti a výnosy nadační jistiny používá v souladu se zákonem a pouze k naplňování účelu nadace.
  • Nadace dbá na to, aby nenapomáhala k legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Nadace odmítne přijmout dar, pokud zjistí, že pochází z majetku nabytého v rozporu s národním nebo mezinárodním právem.

Nadace respektuje obecný princip, podle kterého by správa nadační jistiny měla sledovat zachování její obvyklé hodnoty („podstata jistiny“). Přitom přihlíží též důsledkům vývoje inflace (tj. nominální hodnota podstaty jistiny by měla růst spolu s inflací). Výnosy realizované nad úroveň zachování podstaty jistiny používá k naplňování vlastního účelu, a to k poskytování nadačních příspěvků, k financování vlastní činnosti nebo k úhradě nákladů na správu vlastního majetku či na vlastní správu. 

V českém právu není dosud vyjasněn konkrétní právní režim výnosů vzniklých v důsledků realokace aktiv tvořících nadační jistinu, především kapitálových výnosů. Nadace by však k nim vždy měla zvolit takový přístup, který bude ve výsledku odpovídat výše uvedenému principu.

Nadační listina může určit, že nadace má k nadační jistině přistupovat odchylně od výše zmíněného obecného principu zachování její hodnoty (srov. § 339 odst. 2 první věta obč. zák.). Tak tomu bude především v případě časově omezených nadací (“sunset foundation”), které jsou zakládány na omezenou dobu, u nichž nadační jistina představuje tzv. „sinking fund“. Během doby svého života čerpá nadace z podstaty své nadační jistiny a ve stanoveném časovém horizontu „rozdá“ i svou nadační jistinu a ukončí svůj život.

Nadace by měla vyvinout přiměřenou snahu k tomu, aby ověřila původ jí přijímaných darů. Pravidla pro takové postupy by měla nadace upravit ve vnitřním předpise. Lze doporučit, aby u darů v hodnotě nad 10.000 EUR vždy identifikovala dárce a ověřila zdroj darovaného majetku, a to přinejmenším formou dotazů na dárce (KYC dotazník).

7.2 Investování

7.2.1 Investiční politika a investiční strategie

  • Správní rada stanoví investiční politiku nadace, která definuje jasná pravidla a cíle pro správu investičního portfolia. Popisuje zásady a postupy, pomocí kterých se řídí investiční rozhodnutí. Správní rada schválí vnitřní předpis obsahující popis investiční politiky nadace. Součástí investiční politiky je i investiční strategie nadace.
  • Správní rada zajistí, že majetek nadace není investován způsobem, který by byl v rozporu s jejím hlavním účelem. Správní rada stanoví, zda a případně jak bude majetek nadace aktivně investován přímo za účelem dosažení hlavního účelu nadace (investice se sociálním dopadem).
  • Správní rada pravidelně vyhodnocuje naplňování a dodržování investiční politiky.

Pravidla pro investování jsou obsažena ve dvou základních dokumentech: investiční politice a investiční strategii. Investiční politika stanoví obecná pravidla, která se mají dodržovat při řízení investic, a představuje tak jakýsi rámec, který určuje celkový přístup k investicím, včetně toho, do jakých aktiv je možné investovat, jaká rizika jsou přijatelná a jaké jsou cíle investic. Oproti tomu představuje investiční strategie konkrétní plán nebo přístup k dosažení investičních cílů stanovených v rámci investiční politiky. Investiční strategie tedy provádí investiční politiku. V praxi mnohdy není mezi investiční politikou a strategií rozlišováno a obě skupiny těchto pravidel jsou slučovány do jednoho dokumentu označovaného zpravidla jako „investiční strategie“. Takový přístup je možný, nicméně i v těchto případech lze doporučit, aby byly odlišovány obecné principy investování od konkrétních postupů, jimiž jsou naplňovány.

Investiční politika by měla především definovat dlouhodobé investiční cíle, kterých se nadace snaží dosáhnout v delším časovém horizontu, obvykle pět a více let. Měla by stanovit úrovně rizika, kterou je nadace ochotna akceptovat s ohledem na její finanční stabilitu a dlouhodobé závazky (rizikový profil), definovat požadavky na likviditu (dlouhodobých očekávaných přílivů/odlivů hotovosti do/z portfolia nadace). Investiční strategie by pak měla definovat, jakým konkrétním způsobem bude nadace spravovat své investice, aby dosáhla svých finančních cílů. Stanoví konkrétní investiční časový horizont, jak bude portfolio alokováno dle tříd aktiv (cílená alokace, minimální limity pro danou třídu aktiv, maximální limity pro danou třídu aktiv) a dle regionů (regionální deverzifikace), může stanovit požadavky na měnovou diverzifikaci, využití úvěrového financování a finanční páky při správě majetku nebo požadavky na rebalancování portfolia.

Příklad dobré praxe – příklad vizualizace návrhu konkrétní dlouhodobé investiční strategie.

S ohledem na obecný požadavek na zachování hodnoty nadační jistiny by celkové tolerované investiční riziko nadace mělo být spíše nízké. To však neznamená, že nemá být podstupováno investiční riziko. Neinvestováním (např. ponecháním prostředků na spořících účtech) vznikají působením inflace ztráty na reálné hodnotě majetku.

Pokud má být dle nadační listiny nebo pokynu dárce určitý majetek spravován specifickým způsobem, např. jej nadace nemá zcizit, investiční strategie takové omezení respektuje a přizpůsobí mu celkovou koncepci správy majetku.

Nadace by neměla investovat do aktiv, jejichž povaha se zjevně neslučuje s účelem nadace (např. nadace, jejímž cílem je dekarbonizace, by neměla investovat do akcií společnosti provozující uhelné doly). Účelem správy majetku nadace je nicméně dosažení výnosu za účelem financování hlavní činnosti nadace. Nadace by proto měla investovat za účelem dosažení určitých sociálních důsledků na úkor výnosu jen tehdy, určí-li tak nadační listina nebo rozhodne-li tak správní rada.

Pokud nevyplývá z nadační listiny něco jiného, záleží na rozhodnutí správní rady též to, zda a v jakém při investování majetku nadace zohledňována kritéria udržitelnosti a ESG. Správní rada při takovém rozhodnutí vezme v úvahu nabídku odpovídajících nástrojů na trhu a vliv, který sledování těchto kritérií má na míru výnosů.

Je-li to v případě dané nadace relevantní, měla by investiční politika obsahovat pravidla pro výběr externích správců aktiv definující požadavky, které musí splňovat externí obhospodařovatel části či celého portfolia nadace, pravidla pro měření a vyhodnocování výkonnosti definující způsob vyhodnocování výkonnosti portfolia a jednotlivých správců aktiv, požadavky na reporting určující rozsah a strukturu reportů, které jsou předkládány jednotlivými správci aktiv, a pravidla pro revize/aktualizace investiční politiky definující frekvenci pravidelných revizí jednotlivých bodů investiční politiky a jednorázové události, které automaticky spustí mimořádnou revizi.

Pravidelný dohled nad investiční politikou a investiční strategií je plně v kompetenci správní rady.

7.2.2 Obhospodařování majetku nadace

  • Nedisponuje-li nadace sama dostatečnými odbornými znalostmi a zkušenostmi, svěří obhospodařování svého majetku odbornému správci. 
  • O výběru odborného správce rozhoduje správní rada, přičemž určí i konkrétní podmínky správy.

Pokud má nadace jen malý objem aktiv k investování, spravuje je zpravidla vlastními silami. Přitom je vhodnější preferovat nízkorizikové investice (depozita, státní dluhopisy, fondy kolektivního investování) a spíše strategie pasivně řízených portfolií (především pasivně řízené investiční fondy sledující vývoj určitého indexu) před aktivně řízenými portfolii.

Nejsou-li ve správní radě investiční profesionálové, měla by si vytvořit investiční výbor, který slouží primárně jako poradní a dohledový orgán. Zodpovědnosti a pravomoci investičního výboru by měly být zakotveny ve statutu investičního výboru. Správní rada může na investiční výbor delegovat vybrané rozhodovací pravomoci. Nemělo by se však jednat o klíčové otázky ovlivňující investiční politiku či chod nadace. Správní rada a investiční výbor si mohou v rámci rozhodování vyžádat podpůrné analýzy a data od externích správců aktiv, třetích stran či interního analytického týmu nadace.

Disponuje-li nadace velkým objemem finančních aktiv, svěří jejich správu zpravidla externímu správci. Sama by měla taková aktiva obhospodařovat spíše výjimečně, a to pouze tehdy, je-li schopna zajistit, že budou obhospodařována s odbornou péčí. Tj. musí disponovat dostatečný počet členů orgánů nadace nebo jejích zaměstnanců dostatečnými odbornými znalostmi a zkušenostmi. Externí správa majetku je však vhodnější i z toho důvodu, že pomáhá předcházet vzniku střetu zájmů, který je v rámci nadace obtížnější řídit.

Externí správce majetku nadace musí splňovat zákonné požadavky na poskytování takových služeb. Zpravidla půjde o poskytovatele investiční služby obhospodařování majetku, tedy o obchodníky s cennými papíry nebo banky. Za určitých podmínek může nadace při správě svého majetku využívat pouze služeb externích poradců a nakládat se svým majetkem sama na základě investičních doporučení. Okruh subjektů oprávněných poskytovat poradenství je širší a zahrnuje též investiční zprostředkovatele. Je však třeba upozornit, že okruh investičních nástrojů, k nimž mohou investiční zprostředkovatelé poskytovat poradenství, je omezený. Není vyloučeno, aby nadace využila služby zahraničních poskytovatelů investičních služeb.

Samotný výběr externího správce by měl být transparentní. V optimálním případě by měl probíhat formou výběrového řízení; není však vyloučeno, aby si nadace zvolila externího správce i odlišným způsobem. Tak tomu může být v případě existence strategického partnerství nadace a externího správce. Správní rada by se měla v každém případě ujistit, že externí správce disponuje dostatečnými odbornými předpoklady pro daný typ správy a nabízené podmínky odpovídají alespoň obvyklým podmínkám na trhu.

Popis požadované investiční strategie a referenční hodnoty, včetně požadovaného způsobu realizace, je zaslán poptávaným správcům aktiv, jako základ pro jejich nabídky. Ti by měli poskytnout podrobné informace o výhodách a nevýhodách jimi navrhované implementace – se všemi zjevnými i skrytými, jednorázovými a průběžnými náklady na správu aktiv, jakož i s rozkrytí poplatků, které obdrží od třetích stran.

Smlouva s externím správcem by měla být v souladu s investiční politikou nadace. Měla by mimo jiné zahrnovat podmínky investování, které stanoví, do jakých aktiv má být investováno a jakým způsobem se bude hodnotit výkonnost spravovaného portfolia. Zvláště by měly být upraveny požadavky na likviditu portfolia, vymezení okruhu povolených investičních nástrojů s ohledem na jejich povahu a jejich emitenty (např. státní dluhopisy zemí OECD), pravidla pro využívání derivátů a podobných rizikových nástrojů, tzv. benchmark (index, který bude rozhodující pro hodnocení výkonnosti portfolia), rizikové stupně přípustných investic a další parametry týkající se omezení a rozložení rizika. Kromě těchto “technických” informací je třeba stanovit, jak často a jakým způsobem má správce portfolia podávat nadaci zprávy.

Apendix: Typy nadací v České republice – první úvahy

Nadační sektor v Česku je po téměř 35 letech od roku 1989 relativně dospělý a zároveň velmi pestrý a různorodý. S jistou nadsázkou můžeme říci, že každá jedna nadace se bude alespoň v „něčem“ odlišovat od dalších stovek existujících nadací a tedy, že každá nadace je originál. Přesto je možné pokusit se o jistou typologii českých nadací.

Poznámka: V textu používáme pojem nadace a myslíme tím důsledně jak právní formu nadace, tak i právní formu nadační fond. Jak nadace, tak i nadační fondy jsou ve smyslu Nového Občanského zákoníku (NOZ) fundacemi. Zatímco nadace musí mít nadační jistinu, nadační fondy jsou fundace „bez nadační jistiny“. Zároveň platí, že nadační fondy se během svého života mohou transformovat v nadace.

Jako inspirace pro přemýšlení o nadačních „typech“ nám může posloužit pohled z USA, kde je nadační sektor velmi dobře strukturovaný a popsaný. Nejde přitom o jakoukoliv právní klasifikaci nadací, ale spíše o popis toho, jak jsou americké nadace zakládány, financovány, spravovány (governed), zda jen poskytují granty1 či také realizují vlastní (tzv. operační) programy a jak rozdělují granty, jde-li o nadace grantující.


Independent foundations jsou nezávislé nadace a liší se od jiných druhů soukromých nadací, jako jsou rodinné nebo firemní nadace, tím, že nejsou řízeny dárcem, jeho rodinou nebo firmou/korporací.

Family foundations jsou rodinné nadace, jež jsou obvykle financovány z výnosů nadační jistiny, kterou do nadace rodina vložila. U rodinných nadací hrají rodinní příslušníci dárce (člena rodiny) podstatnou roli ve správní radě nadace a tedy v „governance“ struktuře nadace.

Corporate foundations jsou firemní nadace. Jde o nadace, které jsou zřízeny a finančně podporovány jednou firmou či korporací. Nadace je sice vytvořena jako od firmy / korporace oddělený právní subjekt, ten je však s firmou / korporací úzce propojen.

Community foundations aneb komunitní nadace. Jde o nadace, které působí v geograficky vymezeném regionu, mají správní radu, jež je odrazem „dané“ komunity, podporují širokou škálu dobročinných témat a to jak granty, tak i realizací vlastních programů a budují nadační jistinu, která slouží k podpoře současných i budoucích potřeb komunity.

International foundations, tedy mezinárodní nadace jsou obvykle nadace se sídlem mimo Spojené státy, které poskytují granty ve svých zemích a také v zámoří, včetně USA.

Private operating foundations jsou soukromé nadace, které primárně realizují vlastní dobročinné programy a typicky neposkytují granty, ačkoli některé z nich kombinují realizaci vlastních programů s poskytováním grantů.

Zdroj: Foundation Basics | Council on Foundations (cof.org)


V jistém smyslu bychom mohli tuto osvědčenou americkou typologii použít i pro český nadační sektor – neboť i v Česku jsou již rodinné, firemní, nezávislé a komunitní nadace, a působí zde také pobočky mezinárodních nadací. Domníváme se však, že ani toto členění neposkytuje dostatečně plastický obraz krajiny českých nadací.

Jaké „úhly pohledu“ máme brát do úvahy při snaze porozumět nadacím a nadačním fondům v Česku?

Kdo je zakladatel?
Jak je nadace spravována?
Jak nadace pracuje s nadační jistinou?
Poslání nadace a její účel
Kdo nadaci financuje?
Vlastní programy vs. grantování – kdo rozhoduje?

Zakladatel nadace

V roli zakladatele nadace může vystupovat například:

  • fyzická osoba
  • rodina
  • firma
  • obec
  • nezisková organizace
  • více právnických osob či veřejnoprávních korporací
  • skupina fyzických osob, atp.

Správa nadace (governance)

Role zakladatele

Pohybuje se na škále
← →
Slabá
Role zakladatelů je „historická“, zakladatelé se vzdali možnosti ovlivňovat život a chod nadace.
Silná
Zakladatelé si vyhražují významné pravomoci a díky nim mají možnost zásadně ovlivňovat život nadace a to případně i po své smrti.

Mezi póly „slabá role“ zakladatele a „silná role“ zakladatele je kontinuální spektrum možností, jak mohou zakladatelé ovlivňovat chod nadace během její existence.

Složení správní rady

Pohybuje se na škále
← →
Silná vazba na zakladatele
Ve správní radě jsou jen členové rodiny či lidé blízcí zakladatelům.
Slabá vazba na zakladatele
Ve správní radě jsou lidé bez vazby na zakladatele, ale se silnou vazbou na poslání nadace.

Mezi póly „silná vazba na zakladatele“ a „slabá vazba na zakladatele“ je kontinuální spektrum možností.

Funkční období členů správní rady

Pohybuje se na škále
← →
Vynucená obměna
Nadační listina či statut nadace upravuje max. počet funkčnÍch období pro každého člena správní rady.
Mandát na „věky“
Počet funkčních období členů správní rady je fakticky neomezený.

(Ne)honorované členství v orgánech

Pohybuje se na škále
← →
Čestné členství
Členové správní a dozorčí rady (revizor) vykonávají své funkce bez nároku na odměnu.
Honorované členství
Členové orgánů nadace jsou za výkon svých funkcí honorovaní.

Vliv správní rady a ředitele nadace

Pohybuje se na škále
← →
Silný ředitel
Ředitel/ka nadace a tým managementu nadace jsou hlavními hybateli rozvoje nadačních programů a tedy užitečnosti nadace.
Silná správní rada
Hlavním hybatelem rozvoje nadačních programů a tedy užitečnosti nadace je její správní rada.

Jsou nadace, kde je těžiště strategického přemýšlení o dopadu nadační práce na straně ředitele / ředitelky nadace a tedy výkonného managementu nadace. Jsou také nadace, kde je toto těžiště na straně správní rady či zakladatele / zakladatelky nadace. V obou případech však platí, že vztah „ředitele / ředitelky“ a „předsedy / předsedkyně správní rady“ je klíčovým vztahem pro život každé nadace.

Účel a poslání nadace

Účel nadace

Pohybuje se na škále
← →
Veřejně prospěšný
Nadace veřejně prospěšná (většina českých nadací) podporuje obecné blaho specifikované v poslání nadace.
Dobročinný
Nadace dobročinná (zlomek českých nadací) podporuje určitý okruh osob, určených jednotlivě či jinak.

Poslání nadace

Pohybuje se na škále
← →
Nadace zaměřená na konkrétní téma
„Single issue“ nadace se zaměřuje na pomoc v rámci jednoho konkrétního tématu, vymezeného v poslání nadace.
Nadace širokospektrá
Komunitní nadace jsou naopak typickými reprezentanty přístupu „360 stupňů“ a ve své komunitě podporují široké spektrum projektů a iniciativ.

Práce s nadační jistinou

Nadační jistina

Pohybuje se na škále
← →
Minimální výše 500 000 Kč
Nadace vznikla s minimální povinnou výší nadační jistiny 500 000 Kč a nemá žádnou ambici své jmění navyšovat.
Vize navyšování nadační jistiny
Nadace aktivně buduje svou nadační jistinu a její růst (či dosažení její určité výše) je součástí dlouhodobé vize nadace.

Časově omezená / permanentní

Pohybuje se na škále
← →
Omezený život nadace
Rozhodnutím zakladatelů / či správní rady je život nadace omezený, jde o tzv. „sinking Fund“.
Nadace jako permanentní instituce
Nadace je tady díky své nadační jistině „napořád“, jde o permanentní instituci, která přežije své zakladatele.

Na jednom pólu je „časově omezená“ nadace, která deklaruje omezenou dobu své působnosti, jde o tzv. „sinking fund“. Během doby svého života čerpá nadace z podstaty své nadační jistiny a do určitě – předem stanovené doby – „rozdá“ i svou nadační jistinu a ukončí svůj život. Na druhém pólu je pak nadace permanentní. Příkladem takové nadace je v českém kontextu Nadace „Nadání, Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových“, tedy nejstarší česká nadace, jež byla Dr. Josefem Hlávkou založena 25. ledna 1904 a svou dobročinnou práci vykonává ještě dnes.

Grantování a vlastní programy

Grantová / operační

Pohybuje se na škále
← →
Čistě grantová nadace
Nadace naplňuje své poslání tím, že uděluje granty třetím osobám.
Kombinace grantů a vlastních programů
Nadace poskytuje granty třetím osobám a zároveň realizuje vlastní, tzv. operační programy.

Je představitelná i čistě „operační nadace“, tedy nadace, která neuděluje žádné granty a jen realizuje vlastní programy, ale taková organizace by pravděpodobně zvolila jinou právní formu, než je nadace.

Kdo a jak rozhoduje o grantech

Pohybuje se na škále
← →
Správní rada sama rozhodne
Nadace nevypisuje žádné „grantové programy“, správní rada sama rozhodne, kdo nadační příspěvek a v jaké výši získá.
Otevřená grantová řízení
Nadace vypisuje „grantová kola“, žadatelé se ucházejí o podporu a jejich žádosti hodnotí „grantová / hodnotící komise“ nadace.

Škála možností jak „grantovat“ a jak o udělení grantů „rozhodovat“ je obrovská. Na jednom pomyslném pólu je nadace, která žádné grantové programy „nevypisuje“ a její správní rada jednou za čas rozhodne o tom, kdo a jak velký nadační příspěvek získá. Na druhém pólu pomyslné škály je nadace, která důsledně vypisuje „grantová kola“. Většina nadací kombinuje vícero možností/přístupů, jak vybírat příjemce své podpory.

Financování nadace

Kdo nadaci financuje

Pohybuje se na škále
← →
Zakladatel a výnosy nadační jistiny
Jsou nadace, které z principu nepřijímají dary „dalších dárců“ a žijí jen z darů zakladatele či výnosů nadační jistiny, takové nadace se nevěnují fundraisingu.
Dárci, kteří souzní s posláním nadace
Většina nadací se uchází o podporu dárců, kteří souzní s posláním nadace, tyto nadace budují svá fundraisingová oddělení.

Dárcovské fondy

Pohybuje se na škále
← →
Nadace pracuje jen s “vlastními” penězi
Nadace dosahuje svého poslání jen s vlastními zdroji – od zakladatelů či dárců, kteří souzní s jejím posláním.
Nadace nabízí dárcům tzv. „dárcovské fondy“
Nadace je připravena nabídnout dárcům tzv. dárcovský fond – díky tomu mohou dárci uskutečňovat svou vlastní dárcovskou politiku, aniž by si museli zakládat svou vlastní nadaci.

Dary či jiné zdroje příjmů

Pohybuje se na škále
← →
Nadace je závislá na darech
Většina nadací je primárně závislá na darech – svých zakladatelů, či dárců, kterým je poslání nadace blízké.
Příjmy z podnikání či jiné výdělečné činnosti
Jsou nadace, které mají trvalý zdroj příjmů pocházející z podnikáníí či jiné výdělečné činnosti.

Další úhly pohledu

Zaměstnanci

Pohybuje se na škále
← →
Nadace bez zaměstnanců
Nadace může být řizena jen svou správní radou a fakticky nemusí mít jediného zaměstance.
Nadace s profesionálním týmem zaměstnanců
Většina nadací si – časem – začne svůj profesionální tým budovat.

Spolupráce

Pohybuje se na škále
← →
Nadace pracuje izolovaně
Nadace je vybavena vlastními zdroji a expertízou a nevyhledává spolupráci s dalšími nadacemi – svého poslání dosahuje „sama“.
Nadace vyhledává spolupráci s dalšími nadačními hráči
Nadace propojuje svézdroje, kapacity a expertízu s dalšími nadačními hráči a usiluje o synergické efekty při naplňování svého poslání – typicky při realizaci systémových změn ve společnosti.

PR a komunikace

Pohybuje se na škále
← →
Nadace nekomunikuje
Pokud je nadace zcela financovaná svým zakladatelem, může se rozhodnot, že se nebude „veřejné“ komunikaci věnovat.
Nadace se věnuje svému PR profesionálně
Nadace, které oslovují dárce z řad veřejnosti setypicky věnují PR, komunikaci a fundraisingu.

Příběh kodexu

Český nadační kodex vznikal od podzimu 2022 do jara 2024 ve spolupráci zástupců nadací a nadačních fondů a odborníků. Iniciátorem projektu je Kateřina Ronovská, právnička a ústavní soudkyně, která se věnuje zejména soukromému právu, a Nadace RSJ, která podporuje rozvoj filantropie. Nadace RSJ zafinancovala první rok projektu, v dalších letech se pak finančně zapojily další nadace. Koordinátorem projektu je Nadační fond Via Clarita, který organizoval setkávání nadací, přípravu kapitol a informování o projektu. Inspirací byl Swiss Foundation Code, s jeho autory jsme také projekt konzultovali. Do tvorby se zapojila řada českých nadací a nadačních fondů, ať už těch s dlouholetou tradicí, tak těch nově vzniklých. Své zkušenosti sdílely nadace korporátní i rodinné.

Zvolili jsme formát kodexu po vzoru švýcarské verze, abychom poskytli nadačnímu sektoru základní východiska a obecné principy pro fungování nadací. Na úvodních setkáních jsme se shodli, že kodex má být společnou prací nadačního sektoru a celý proces tak fungoval velmi participativně. Kateřina Ronovská navrhla strukturu kapitol kodexu. Kapitoly psali odborníci a odbornice z praxe, kteří měli k dispozici pracovní skupiny zaměřené na jednotlivé oblasti foundation governance. Ke každé kapitole kodexu se setkávali zástupci a zástupkyně nadačního sektoru a společně odsouhlasili a připomínkovali doporučení, která kodex obsahuje. Také na setkáních sdíleli své zkušenosti mezi sebou a diskutovali, kam se má projekt kodexu ubírat a jaký má být jeho přínos pro filantropický sektor. Celý proces trval téměř dva roky a podílely se na něm téměř tři desítky nadací a nadačních fondů. Všem spoluautorům a spoluautorkám kodexu patří poděkování za jejich čas, sdílení znalostí a zkušeností a také chuť rozvíjet nadační sektor. Bez ochoty sdílet své zkušenosti se správou nadací by nemohl tento dokument vzniknout.

Zapojení do vzniku Českého nadačního kodexu

Andrea Bartíková (Masarykova univerzita), Inka Bartošová Píbilová (IPA s.r.o), Jiří Bárta (Nadační fond Via Clarita), Robert Basch (Nadace Livesport), Barbora Báštěcká (Abakus – Nadační fond zakladatelů Avastu), Martina Břeňová (Nadace OSF), Lucia Brinzanik (Nadace RSJ), Tereza Bůžková (The Kellner Family Foundation), Petr Cabák (Nadace 3W Foundation), Mirek Čepický (Nadace rodiny Vlčkových), Štěpán Drahokoupil (odborný konzultant) Kateřina Dvořáková (Nadace Via), Lenka Eckertová (Nadace RSJ), Lucie Ellingerová (Nadace České spořitelny), Markéta Fučíková (Nadace Partnerství), Blanka Fürstová (Sociální nadační fond hl. města Prahy), Monika Granja (Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové), Jana Havlenová (Nadace rodiny Vlčkových), Simona Hornochová (Finanční správa ČR), Martin Hrnčiřík (Nadace rodiny Vlčkových), Petra Kačírková (Nadace EP Corporate Group), Martina Kaděrová (Nadace A, facilitace setkání), Nela Kadlecová (Nadace 3W Foundation), Petr Kazda (Nadace Partnerství), Jiří Kocourek (Nadace rodiny Vlčkových), Barbora Komberec Novosadová (Sociální nadační fond hl. města Prahy), Petr Košťál (Nadační fond Kladné nuly), Kateřina Kotasová (Abakus – Nadační fond zakladatelů Avastu), Michaela Kreuterová (Nadační fond Via Clarita), Ladislav Kučera (Nadační fond Škoda Auto), Gabriela Lachoutová (Nadace J&T), Petr Laštovka (EMUN Family Office) Klára Loudová (Nadace Komerční banky), Jana Malá (Masarykova univerzita), Zdeněk Mihalco (Nadace Via), Marcela Murgašová (Nadace BLÍŽKSOBĚ), Marie Oktábcová (Nadace J&T), Mikoláš Orlický (Nadace O), Vlastimil Pihera (Kocián, Šolc Balaštík, advokátní kancelář, s.r.o.), Ivana Plechatá (Nadace rodiny Vlčkových), Jitka Pražáková (Nadace EP Corporate Group), Kateřina Ronovská (Masarykova univerzita), Kateřina Šaldová (Nadace České spořitelny), Ladislav Sekerka (Nadace rodiny Vlčkových, Consillium), Zdeněk Slejška (Nadační fond Eduzměna), Lucia Štefánková (Nadace Tipsport), Jana Švábová (Vzdělávací nadace Jana Husa), Libuše Tomolová (Abakus – Nadační fond zakladatelů Avastu), Kateřina Valešová (Ústecká komunitní nadace), Karel Valo (Nadační fond Eduzměna), Luboš Veselý (Nadace Karel Komárek Family Foundation), Kryštof Vosátka (Nadace BLÍŽKSOBĚ), Ondřej Zapletal (Nadace Benetheo), Aleš Zídek (Abakus – Nadační fond zakladatelů Avastu), Lubor Žalman (Nadace rodiny Vlčkových, EnCor Wealth Management)

Všem zapojeným moc děkujeme za spolupráci.

Stáhnout kodex

Stáhněte si kodex v PDF k vytištění. Tisková verze neobsahuje komentáře a doporučení z nadační praxe.

Váš e-mail *

Manuál kodexu

Zde najdete praktické ukázky, jak s Českým nadačním kodexem pracovat, aby pro vás byl užitečným nástrojem při správě nadace. 

Český nadační kodex je nástroj sloužící jak zakladatelům, členům volených orgánů, zaměstnancům nadací a v omezené míře také nadačním fondům, tak odborné veřejnosti z řad právníků, expertů na daně  či orgánům veřejné moci. Jeho úkolem je nabídnout  nápady, vodítka a asistenci jak při zakládání nových nadací, tak při rozvoji těch již existujících. Kodex také poskytuje nástroj, jak mohou tyto nadace přezkoumat a zlepšit své řízení.

Žádný z principů či doporučení obsažených v kodexu proto nepředstavují závazně definovaná kritéria či požadavky, které musí být určitým způsobem uplatněny. Kodex slouží spíše jako referenční rámec, od kterého mohou nadace sebe sama poměřovat, “kalibrovat se”.

Kodex nabízí soubor doporučení pro dobrou správu veřejně prospěšné nadace střední a větší velikosti. Může být ovšem zdrojem informací a inspirace také pro malé či rodinné nadace. V omezené míře jej mohou používat také nadační fondy (výjimkou je Kapitola 7 – Správa majetku). Každá nadace by měla doporučení obsažená v kodexu aplikovat s přihlédnutím k její konkrétní situaci, velikosti, účelu a podmínkám, ve kterých nadace funguje. 

Kodex vychází z platného práva a určitá doporučení interpretující zákonná ustanovení jsou v tomto smyslu právně závazná. Charakter kodexu je nicméně doporučující, není právně závazný, vymahatelný a nikdo nesleduje jeho dodržování.

Příklad použití kodexu

Dostal/a jsem nabídku na členství ve správní radě nadace:

Zajímá vás jaká práva a povinnosti vám plynou z funkce člena správní rady nadace? Kodex vám může pomoci v orientaci v problematice. Nejprve můžete použít slovník, abyste získali představu, co je správní rada a co se pojí s jejím členstvím. Poté pomocí obsahu kodexu vyhledejte kapitolu 2 týkající se správy a řízení nadace a v podkapitolách zvolte témata zabývající se správní radou, které vás zajímají. V textu použijte odkazy do slovníku, které vám objasní termíny pojící se s postavením člena správní rady (např. “péče řádného hospodáře”), dále si přečtěte rozvíjející komentář oborníka či postřehy z praxe. Klíčová slova můžete vyhledávat i napříč celým kodexem pomocí běžné klávesové zkratky control+F, protože se “správní rada” či “péče řádného hospodáře” v různých kontextech objevuje i v dalších kapitolách.

Jsem zakladatelem/členem orgánu již existující nadace a zamýšlím se nad jejím fungováním?

Zajímá vás jaká práva a povinnosti vám plynou z funkce člena správní rady nadace? Kodex vám může pomoci v orientaci v problematice. Nejprve můžete použít slovník, abyste získali představu, co je správní rada a co se pojí s jejím členstvím. Poté pomocí obsahu kodexu vyhledejte kapitolu 2 týkající se správy a řízení nadace a v podkapitolách zvolte témata zabývající se správní radou, které vás zajímají. V textu použijte odkazy do slovníku, které vám objasní termíny pojící se s postavením člena správní rady (např. “péče řádného hospodáře”), dále si přečtěte rozvíjející komentář oborníka či postřehy z praxe. Klíčová slova můžete vyhledávat i napříč celým kodexem pomocí běžné klávesové zkratky control+F, protože se “správní rada” či “péče řádného hospodáře” v různých kontextech objevuje i v dalších kapitolách.

Přemýšlíte nad tím, jaký dopad má činnost vaší nadace? Přispívá efektivně k naplňování nadačního účelu?

Využijte kodex k sebereflexi a evaluaci vašeho governance. Ve slovníku zjistíte, co je “účel nadace” a jaký je jeho význam ve vztahu k fungování nadace. Dále pokračujte ke kapitolám 5 a 6, které se věnují činnosti nadace a evaluaci. Kapitola 5 vám může pomoci zvědomit si účel, vizi či strategii vaší nadace, ale zejména díky správným otázkám (viz zejména komentář k podkapitole 5.1. a 5.3.) napoví, jak nad nimi přemýšlet. Konkrétní změny v nadaci by měly vycházet ze závěrů evaluace, které se věnuje šestá kapitola. V ní se detailně seznámíte s procesem evaluace, dozvíte se, jak vám může pomoci k efektivnímu naplňování vašeho nadačního poslání, a najdete zde i konkrétní otázky, které si můžete klást při evaluaci činnosti vaší nadace. 

Co v kodexu najdete?

1. Kodex: soubor doporučení pro dobrou správu nadace

  • Doporučení slouží jako vymezení zásadních bodů, které je důležité při správě a založení nadace a nadačních fondů zvažovat.
  • Pro snadnou orientaci v kodexu můžete používat obsah umístěný na levé straně nebo také běžně používané klávesové zkratky control+F.
  • Všechna doporučení je třeba brát s ohledem na specifickou situaci vaší organizace.
  • Kodex lze stáhnout a vytisknout nebo sdílet. Ve verzi pro tisk jsou pouze doporučení.

2. Komentáře ke kodexu

Komentáře autorů slouží jako rozšíření doporučení pro zájemce o hlubší porozumění dané problematice. Komentáře se mohou vztahovat k celé kapitole, podkapitole i jednotlivým doporučením. V textu jsou vyznačeny světle zelenou barvou.

3. Z nadační praxe

Konkrétní příklady praxe, které chtějí předat zástupci a zástupkyně nadačního sektoru a odborníci a odbornice na téma nadací nadačnímu sektoru. V textu jsou podbarveny světle zelenou barvou. Vztahovat se mohou ke konkrétním doporučením nebo k celým kapitolám či podkapitolám.

Jsme otevřeni dalším postřehům z praxe. Pokud máte zájem se zapojit, ozvěte se nám. Jen díky tomu může být kodex živým materiálem, který bude dobře naplňovat potřeby nadačního světa.

4. Slovník

Obsahuje základní hesla na téma správy nadací a filantropie. Hesla jsou propojena s konkrétními zmínkami v textu kodexu. Konkrétní heslo ve slovníku i v textu najdete pomocí klávesové zkratky control+F. Nenašli jste zde konkrétní heslo, které jste hledali? Ozvěte se nám.

5. Typologie nadací

Usnadní čtenářům porozumění tomu, jak rozmanitý je nadační svět. Najdete zde rozlišení mezi nadací a nadačním fondem a také různé škály, na základě kterých se mohou nadace lišit.

Co v kodexu nenajdete?

Český nadační kodex není kodexem etickým, ten si musí každá organizace dle svých hodnot nastavit sama.

Citace kodexu

Kolektiv autorů. (2024). Český nadační kodex. [online]. Dostupné z: nadacnikodex.cz . Licence: Creative Commons Attribution-Noncommercial 4.0 International License (CC BY-NC 4.0)